Chvění v Národním divadle

6.2.2017 / Kulturní servis / Marek Šulc

Poslední list se třese na platanu,

neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.

List nemusí tě, Bože, prosit o nic,

dal jsi mu růst a on to nepokazil.

Ale co já?

Tímto úryvkem jedné z Holanových básní se dá do jisté míry charakterizovat nová premiéra uměleckého šéfa Petra Zusky, která bude slavnostně uvedena 2. března 2017 v Národním divadle. Pražská premiéra titulu vzniká ve spolupráci s Baletem Národního divadla v Brně, pro který Petr Zuska inscenaci v loňském roce vytvořil.

Pro své dílo s příznačným názvem Chvění si vybral jak pozoruhodnou hudební předlohu, tak i téma. Na hudbu 1. věty a fragmentů z 2. a 3. věty 3. symfonie Henryka Góreckého a Chvění Jiřího Pavlici, rozehrál taneční příběh, jehož obsah je inspirován kromě tématu Góreckého symfonie také básněmi Vladimíra Holana a Jana Skácela, o které se opírá zmíněná hudba Jiřího Pavlici. Vrátil se tak k poezii samé, možná k podstatě sebe sama.

„Mé nové autorské taneční divadlo s názvem Chvění nebude příběhem ani odpovědí. Spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Jeho název však jednoznačně odkazuje na víru v to lepší. Chvění je totiž v důsledku synonymem života. Života s velkým „Ž“, který je třeba ctít a je-li nutno, za něj i bojovat…“, řekl o své choreografii Petr Zuska v době vzniku.

Zuskovo Chvění je obrazem. Symbolickým světem, který odráží témata citovaná dnes a denně – nestabilita, migrace, byrokracie, každodenní úzkost, strach. Nicméně v Chvění Zuska hledá pozitivní smysl překotného dění kolem nás, jako vedle vinny existuje i odpuštění, tak obávaný konec může znamenat i začátek.