FOK se v červnu naladí na jazzovou vlnu

31.5.2017 / Kulturní servis / Marek Šulc

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK bude na svých abonentních koncertech 7. a 8. června ve Smetanově síni Obecního domu „symfonicky jazzovat a jamovat“, jak pravil dirigent Jan Kučera. Pod jeho taktovkou totiž zazní dvě díla George Gershwina a v druhé půli Celebration Jazz Mass Karla Růžičky poprvé v symfonické verzi. Sestavu umělců doplní zpěvačka Michaela Šrůmová a Komorní sólisté Karla Růžičky včetně světoznámého „Čecha v New Yorku“, saxofonisty Karla Růžičky mladšího. 

George Gershwin je skladatelem, který dokázal mistrovsky propojit formy klasické hudby s jazzovou jako například ve slavné Rapsodii v modrém. Na Broadwayi také uspěl s muzikály jako Lady, Be Good, Funny Face, Girl Crazy nebo Oh Kay! (1926). Právě z posledně jmenovaného díla zazní předehra, která představuje broadwayskou „klasiku“. Po úvodní fanfárovité části před námi defilují hlavní hity muzikálu; těsně před koncem pak zaznívá hit největší Someone to watch over me – Ten, kdo mě hlídá, který se později stal součástí tzv. Great American Songbook, tedy jazzovým standardem. Své verze této písně natočili např. Etta James, Chet Baker, Elton John, Chick Corea, Barbra Streisand, Stéphane Grappelli, Amy Winehouse nebo Art Garfunkel. 

Dva roky po Oh Kay! vzniká jedno z nejvýznamnějších Gershwinových děl, Američan v Paříži. V Američanovi se potkává jazz s francouzským impresionismem, jde o pestrý opus, plný divokých modulací, ďábelsky disonantních střetů a originálních nápadů. Gershwin jde občas v popisu zvuků velkoměsta tak daleko, že do orchestru požaduje i klaksony z taxi. Jazzový element zase podtrhuje užití saxofonů. Američan v Paříži představuje smíření notového zápisu západní hudby s afroamerickým principem improvizovaných variací; je nespoutaný, zároveň však tektonicky suverénní. 

Celebration Jazz Mass náleží mezi pověstné Růžickovy skladby, přičemž celkem jich má na kontě přes 350. Slavnostní mše byla poprvé uvedená na pražském mezinárodním jazzovém festivalu v říjnu 1991 v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze. Od prvního okamžiku bylo toto dílo přijímáno s velikým nadšením, počet repríz za více jak 25 let vystoupal až k neuvěřitelné stovce. Spojení jazzu, vážné a duchovní hudby je nadobyčej sugestivní. FOK požádal Karla Růžičku v loňském roce, zda by skladbu neupravil pro symfonický orchestr, což autor s nadšením přijal. Bohužel mu to však zdravotní problémy nedovolily a ještě před svou smrtí předal tento úkol svému žáku, klavíristovi a aranžérovi Tomáši Sýkorovi: „Karel Růžička byl můj vzor, mentor a velmi drahý přítel. Velice si vážím toho, že ještě než odešel, se vyslovil, abych jeho mši instrumentoval. Byl to pro mě až mystický zážitek, pokračovat v jeho práci a takto velké dílo zpracovat pro velký symfonický orchestr.“