Mezinárodní týdny tance 2019

23.4.2019 / Kulturní servis / Marek Šulc

Mezinárodní týdny tance (MTT) jsou nejstarším českým festivalem zaměřeným na současný tanec. Jedním z vrcholů třiatřicátého ročníku MTT, jehož pořadatelem je již tradičně Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium, bude velký galavečer, který je koncipován jako přehlídka toho nejlepšího, co v oblasti současné tvorby za uplynulou sezónu vzniklo. V úterý 30. dubna 2019 od 19.00 hodin v Divadle Hybernia tak šest profesionálních uměleckých těles představí výjimečný výběr z jejich aktuálního repertoáru.

V programu večera vystoupí například zástupci všech tří Národních divadel s fragmenty z jejich kmenového repertoáru: Brno představí práce svého uměleckého šéfa Mária Radačovského (Slovensko), Ostrava Jiřího Pokorného (Nizozemí), a Praha Maura Bigonzettiho (Itálie). Vzácným hostem ze zahraničí bude maďarský Royal Fehervár Ballet – nový umělecký koncept Attily Egerháziho, choreografa, který strávil sedm let na českých jevištích při transformaci Baletu Jihočeského divadla, a který také mimo jiné již dvě desetiletí spolupracuje s Baletem Praha Junior. Juniorské umění bude v galavečeru stejně jako v minulých ročnících reprezentovat Bohemia Balet Taneční konzervatoře hl. m. Prahy s premiérovým dílem své rezidentní choreografky Berangére Andreo (Francie) a Balet Praha Junior Tanečního centra Praha, konzervatoře – gymnázia se dvěma ukázkami repertoáru právě od Attily Egerháziho (Maďarsko) a také od absolventa této školy Šimona Kubáně.

„Předpokládám, že takto koncentrovaný program vzbudí zasloužené emocionální zážitky, nastaví vysoko všechny potřebné laťky a znovu upevní naše představy o profesionálním tanečním divadle. Ve všech dosavadních dvaatřiceti ročnících festivalu jsme se vždy snažili shromáždit ty nejkvalitnější komorní ukázky z ‚moderního‘ repertoáru profesionálních – tedy kontinuálně a systematicky pracujících uměleckých těles,“ říká Ing. Antonín Schneider, dramaturg MTT. „Jedině takové instituce jsou schopné shromáždit perspektivní a kvalitní tvůrce, inscenační a produkční týmy a interprety a vytvořit jim stabilní inspirativní prostředí a korektní pracovní a sociální podmínky. Taková umělecká tělesa mohou účinně napravovat vážná traumata – obecnou povědomost o tanečním žánru a dostupnost tanečního divadla na rozsáhlých územích České republiky.“