Národní divadlo uvede operu Werther

31.5.2018 / Kulturní servis / Marek Šulc

Opera Julese Masseneta na motivy Goethova románu Utrpení mladého Werthera se vrací v premiérách 7. a 9. června 2018 na jeviště Národního divadla v Praze po bezmála osmdesáti letech.

Do Národního divadla se Werther vrátí po bezmála osmdesáti letech od inscenace uváděné v letech 1927-1939, aby znovu připomněl, proč patří k nejúspěšnějším dílům francouzské operní literatury. Současná inscenace vynikajícího evropského operního režiséra Willyho Deckera měla svoji premiéru 14. ledna 1996 v Het Muziektheater (Nederlandse Opera) v Amsterdamu. Následně byla nastudována v divadlech v Oper Frankfurt, Opéra Lyon, Teatro dell'Opera v Římě a Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Hudebního nastudování se ujal umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň, režie pražského nastudování se chopil Stefan Heinrichs. Scénu a kostýmy navrhl Wolfgang Gusssmann. V rolích ústřední dvojice se představí v alternacích Peter Berger a Richard Samek v roli Werthera a v roli Charlotty vystoupí Veronika Hajnová, Štěpánka Pučálková a Michaela Zajmi.

Opera sama je vrcholným dílem romantismu a její předloha Utrpení mladého Werthera, román o nešťastné lásce ve formě dopisů z roku 1774, se stala záhy po svém vydání kultovní knihou, v níž její mladí čtenáři nacházeli sami sebe, a řada z nich následovala hlavního hrdinu až k sebevraždě. Libreto zdůrazňuje Charlottin vnitřní konflikt mezi vědomím odpovědnosti a pocitem lásky. S podporou abstraktní scény Wolfganga Gussmanna inscenace Willyho Deckera líčí dynamiku rozporu mezi touhami jedince a nátlakem konvencí, mezi svobodou a společenskými tabu, mezi nadějí a rezignací. Scénografie zvýrazňuje komické a temně romantické aspekty díla a umisťuje scénu i kostýmy na konec 19. století, do doby, kdy opera vznikla. Žlutá a modrá, barvy symbolizující Werthera, jsou postaveny do kontrastu s jinak převládající šedou, černou a bílou.

„Massenetovou předností je široký symfonický podklad děl pracující s příznačnými a zvukomalebnými motivy,“ říká představitel titulní role Peter Berger: „Dokázal střídat nálady nesmířeně melancholické, sentimentální, lyrické s delikátní dynamikou, na mě působící jak meditativně tak dramaticky. Další předností je jeho psychologické chápání postav a jejich detailní zpracování.“

Hudba pak upoutá pozornost především bohatou melodičností a barevnou orchestrací, v níž byl autorovi vzorem i Richard Wagner. Svojí sugestivní hudební řečí podtrhuje příběh plný vášní, které není hlavním hrdinům dopřáno uspokojit. Dílo obsahuje i jednu z nejznámějších tenorových árií Pourquoi me réveiller. Ta se počítá k prubířským kamenům každého tenoristy, který se s danou rolí potká.

Další operní premiérou bude Verdiho Nabucco v režii Josého Cury 28. a 29. června.