Tanečník Sergej Polunin v Praze

28.2.2017 / Kulturní servis / Marek Šulc

Kritika ho častuje přezdívkami jako „James Dean baletu" nebo „nejtalentovanější baletní tanečník své generace". Pyšní se titulem nejmladší sólista v historii Královského baletu v Londýně a je přirovnáván i k legendárnímu Michailu Baryšnikovi. Ukrajinský tanečník se z nejprestižnějších divadel dostal až na filmové plátno díky americkému režisérovi Stevenovi Cantorovi a producentce Gabrielle Tana. A právě tento film s názvem DANCER, který měl již světovou premiéru v USA a sklízí jeden úspěch za druhým, bude mít pražské publikum možnost vidět v historické budově Národního divadla 1. května 2017. Film se bude exkluzivně promítat pouze v tento den a to hned dvakrát – v 16.00 a 20.00. Hned poté se uskuteční veřejná diskuze s tímto umělcem nejen o filmu, ale i jeho kariéře a životě, kterou povede producent Milosh Harajda, který se Sergejem i LaChapellem léta úzce spolupracuje. 

Vstupenky budou v prodeji od 10. března 2017 od 9.00 v pokladnách Národního divadla. Národní divadlo zahajuje prodej vstupenek přesně v den, kdy film Dancer přichází do filmové distribuce ve Velké Británii. 

„Jsem velice rád, že unikátní dokument s prostým názvem DANCER se podařilo dostat do Národního divadla a to i s jeho protagonistou osobně. Sergeje Polunina považuji bez nadsázky za fenomenální zjev a to nejen z hlediska jeho profesionálních dovedností, ale stejně tak i v rámci značné vnitřní rozervanosti a neučesaných životních peripetií. Sergej sám i tento film „mluví“ o tom, že každá mince má dvě strany a nic v životě není zadarmo.“ říká Petr Zuska, umělecký šéf Baletu ND.

Zde je ukázku dnes už legendární choreografie k písni Take me to church:


Příběh Sergeje Polunina...

Sergej Vladimirovič Polunin se narodil 20. listopadu 1989 v ukrajinském městě Kherson. Od 4 do 8 let trénoval balet na místní akademii, následující čtyři roky navštěvoval Kievskou státní taneční konzervatoř. V Kyjevě žil mladý Sergej jen se svou matkou, rodina se, ve snaze zajistit synovi baletní vzdělání, rozdělila. Otec odešel pracovat do Portugalska, babička do Řecka. Rodiče se rozvedli, když bylo Sergejovi 15 let a Polunin zůstal touto skutečností navždy traumatizován. Ztratil motivaci tančit. Dostal přezdívku „zlý chlapec baletu", začal pít, vynechávat lekce, nechal se potetovat, vystupoval pod vlivem kokainu… a nijak své chování nezastíral. Polunin se stal historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně, ale v roce 2012 rezignoval. Po odchodu z Londýna dostal pozvání do ruského divadla Igora Zelenského a přijal post sólisty v Moskevské akademické hudební divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka a ve Státním akademickém divadle opery a baletu v Novosibirsku. Během své taneční kariéry získal několik prestižních ocenění, mezi jinými Prix de Lausanne a Youth America Grand Prix 2006, v roce 2007 byl vyhlášen tanečníkem roku v kategorii Young British Dancer of the Year. Koncem dubna 2013 Polunin odešel ze zkoušky baletního představení Půlnoční expres jen pár dní před plánovanou premiérou. Rozhodl se s tancem definitivně skončit. Nicméně v roce 2014 se setkal s americkým fotografem a hudebním režisérem Davidem LaChapellem, který mu nabídl spolupráci a společně vytvořili hudebně-taneční klipu Take me to Church, který zhlédlo 17 milionů lidí, a tím se ze dne na den opět dostal Sergej Polunin do povědomí diváků. Uvědomil si, že tanec je jeho životním posláním a darem, který může sloužit i dobré věci. Nadace PROJECT POLUNIN vytvořila program na podporu profesionálních tanečníků. Cílem nadace je vytvářet tanečníkům prostor pro svobodnou a tvořivou realizaci, zároveň jim poskytovat zázemí v podobě právních a agentských služeb, tak aby mohli rozvíjet svůj talent.