Piotr Beczała a Sondra Radvanovsky v Českém Krumlově

23.7.2018 / Zprávy / Martina Klausová

Druhý festivalový večer v Krumlově ozdobili Piotr Beczała a Sondra Radvanovsky.

Operní galakoncert Piotra Beczały a Sondry Radvanovsky se vydařil na jedničku. Přes den sice Krumlov trápilo deštivé počasí, které přimělo organizátory odehrát celý večer bez přestávky, což diváci v Pivovarské zahradě ocenili, ale nakonec vše dopadlo dobře. 

Koncert zazněl v plném rozsahu od prvního orchestrálního čísla, jímž bylo Pucciniho Capriccio sinfonico v soustředěném podání PKF – Prague Philharmonia a za řízení Leoše Svárovského, až po přídavek – Verdiho Brindisi. Po orchestrálním úvodu patřily první pěvecké tóny Tosce, z níž zazněla tři pěvecká čísla - Cavaradossiho árie „Recondita armonia“ a „E lucevan le stelle“, a árie Tosky „Vissi d’arte“, následovala Leonora z Verdiho Trubadúra, předehra z Nabucca a společný duet z Maškarního plesu, v němž  Beczała s Radvanovsky ukázali dokonalou partnerskou souhru. 

Pro oba pěvce znamenají letní open air koncerty příjemné zpestření jejich koncertních a divadelních povinností během sezóny. „Velkým rozdílem je to, že při koncertech pod širým nebem nemáme k dispozici akustiku, takže se plně svěřujeme do rukou těch, kteří ovládají všechna ta „tlačítka“, aby naše hlasy i zvuk orchestru nazvučili a sladili do ideální podoby. Taky mám rád, že při produkcích venku můžeme vidět do tváří publika, což v setmělém divadle nejde. Mohu totiž tak už během zpěvu árie jasněji vnímat, jak se to divákům líbí. Máme tak zesílenější zpětnou vazbu, nemusíme čekat až na potlesk, kterým nás diváci, když jsou spokojeni, odměňují,“ upozorňuje na výhody open air koncertů Beczała.

Radvanovsky předvedla také vysoce dramatickou árii „La mamma morta“, Beczała zase jeho oblíbenou květinovou árii Dona Josého z Carmen. Oba si moc pochvalovali, v jak milé atmosféře koncert probíhal. Publikum jejich výkony odměňovalo vřelým potleskem doprovázeným výkřiky bravo. Nejvíce pak při jejich interpretaci Rusalky a Prince. Radvanovsky árii „Měsíčku na nebi“ hluboce prožívala. Jak nám po koncertě řekla, byla i trochu nervózní, jak ji české publikum v jejím podání přijme. A hlavně její češtinu. Obavy sopranistky byly ale zbytečné. Její výkon nenadchl jen diváky, ale přímo dojal dirigenta Svárovského. „Měl jsem co dělat, abych tomu nepodlehl, musel jsem se potom hodně koncentrovat, abych mohl řídit orchestr dále v plném nasazení. Je to vzácnost slyšet Rusalku v tak excelentním podání,“ chválí sopranistčin výkon Svárovský. K češtině má Radvanovsky díky českému původu svého otce blízko. „Prarodiče, tatínek a jeho sestra mluvili u nás doma česky, mě ale k používání češtiny moc nevedli, takže jsem se ji nikdy nenaučila,“ lituje dnes trochu Radvanovsky. Rusalka patří k jejím oblíbeným rolím. Moc ráda by si ji zazpívala právě s Piotrem Beczałou. Jeho interpretaci Prince může české publikum znát z vystoupení v pražském Národním divadle, kde ho ztvárnil minulý rok. Árii „Vidino divná, přesladká“ dovedl na krumlovském koncertu k dokonalosti. Beczała zraje jako víno, od lyrického oboru pomalu směřuje k oboru spinto. Před třemi týdny narychlo přijal roli Lohengrina na festivalu v Bayreuthu. Operu bude řídit dirigent Christian Thielemann, s nímž tenorista rád spolupracuje a právě Lohengrina s ním již dříve nastudoval pro Semperoper: „Thiellemannovo hudební vedení je pro mě sen. Dokonale zpěvákovi rozumí a co je moc důležité, důvěřuje mu,“ dodává Beczała. Dalšího Wagnera si do svého repertoáru přibrat v dohledné době nechystá. Následující čtyři roky má nasmlouváno několik dalších produkcí Lohengrina, takže se těší, že bude moci si tuto pro něj novější roli dále více propracovávat. Možná někdy v budoucnu dospěje k Parsifalovi a Walteru von Stolzingovi z opery Mistři pěvci norimberští, ale to je zatím opravdu jen ve hvězdách. V současné době si chce především rozšiřovat italský repertoár, o Trubadúra, Aidu a Sílu osudu. „Každou sezónu se do svého programu snažím zařadit něco ze slovanského repertoáru, ať už to byla Rusalka v Praze před rokem, nebo před třemi lety Prodaná nevěsta. Teď mě příští sezónu čeká polská opera Halka od Stanislawa Moniuszka v Divadle na Vídeňce, která se neuvádí tak často, takže se na to moc těším. Připravoval jsem na ta tento projekt skoro 6 let a myslím, že teď je ten správný čas,“ prozrazuje své plány Beczała. 

Premiéra Lohengrina v Bayreuthu ho teprve za pár dní čeká, takže jeho poslední dny byly kvůli této neplánované produkci velice nabité. Krumlovský koncert se Sondrou si však, jak nám řekl, nemohl nechat ujít. Závěr koncertu patřil lehčí múze. Radvanovsky se téměř roztančila při zpěvu populární písně „Chtěla bych tančit jen“ Lízy Doolettlové z muzikálu My Far Lady, a před finále zazněly ještě melodie z operet Franze Lehára Veselá vdova a Země úsměvů v podání obou umělců. A kdy se oba pěvci na pódiu setkají znovu? V příští sezóně chystají spolu Tosku, a k tomu to bude Beczałovo úplně první ztvárnění Cavaradossi. Sondřiným velkým přáním je zazpívat si s Piotrem zmíněnou Rusalku. Hudební publicisté smekli na závěr krátkého setkání s protagonisty večera velkou poklonu také vynikajícímu výkonu orchestru PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Leoše Svárovského, a úžasné souhře s oběma sólisty. Poslední duet sice začaly „doprovázet“ v Pivovarské zahradě kapky deště, to ale diváky nijak neodradilo a doposlechli si do poslední noty vše, co si pro ně hvězdní umělci připravili. 

Beczala, Radvanovsky