Český romantik Bedřich Smetana
Dobyli svět
Má vlast, Libuše či Prodaná nevěsta. Právě tato díla se nám nejspíš vybaví při vyslovení jména jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, jejichž tvorba je neodmyslitelně spjata s budováním samostatné české hudební kultury.
Bedřich Smetana se již od svých čtyř let na přání otce věnoval hudbě
– učil se hrát na housle a později na klavír. Po maturitě na gymnáziu v Plzni
odešel do Prahy, kde studoval soukromě kompozici u Josefa Proksche a zároveň se
živil jako učitel hudby.
V roce 1848 si založil vlastní hudební školu a téhož roku se také oženil s
Kateřinou Kolářovou, s níž měl čtyři dcery (tři z nich ovšem ve velmi mladém
věku zemřely). V letech 1856-1861 působil již jako velmi respektovaný skladatel,
učitel hudby, klavírista a sbormistr ve švédském Göteborgu, kde uspořádal
několik desítek úspěšných koncertů. Během svých návratů do Čech v letech 1857 a
1859 navštívil ve Výmaru Franze Liszta, kterého považoval za svůj vzor, a který
se v té době zasloužil o integraci Smetanovy tvorby do středoevropského
kontextu. Smetanu ovlivnil při kompozici zejména symfonických básní – ve
Švédsku následně vznikl Richard III., Valdštýnův tábor, Macbeth a čarodějnice
nebo Hakon Jarl. V roce 1859 Smetanova žena Kateřina zemřela. O rok později se
oženil podruhé s Barborou „Betty“ Ferdinandovou (následně spolu měli dvě dcery)
a ještě se na rok vrátil do Švédska. Po návratu do Čech se marně ucházel o
místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s dlouhodobými finančními
problémy.
Úspěch mu zajistilo až v roce 1866 uvedení
jeho opery Braniboři v Čechách (premiéra se uskutečnila v Prozatímním divadle),
za niž předtím také získal cenu za nejlepší českou operu v soutěži, kterou
vyhlásil hrabě Harrach. Největšího uznání se mu ale dostalo za operu Prodaná
nevěsta (libreto Karel Sabina), která měla premiéru v roce 1866 rovněž v
Prozatímním divadle. Díky jejímu úspěchu se v roce 1866 stal kapelníkem
orchestru tohoto divadla. V tomto pro tehdejší českou kulturu zásadním kulturním
stánku, představujícím přímého předchůdce Národního divadla, byl záhy
nepostradatelným – výrazně se jako dirigent podílel na zvyšování úrovně
představení českého i světového operního repertoáru a jeho vklad skladatelský
(Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor – 2. verze, Dvě vdovy, Hubička)
se stal jedním z pilířů tehdejší české hudebně-dramatické tvorby.
V roce 1868 měla v Novoměstském divadle u příležitosti položení základního
kamene Národního divadla premiéru jeho opera Dalibor. Příběh o chrabrém rytíři
pocházel z bájných českých dějin, podobně jako příběh jeho další opery – Libuše
– který vypráví o slavné české kněžně předpovídající slávu českému národu.
Libuše byla určena pro otevření Národního divadla (premiéra v roce 1881, resp.
1883) a dodnes je uváděna především při slavnostních příležitostech. V létě
roku 1874 přestal skladatel slyšet na pravé ucho a na podzim ohluchl úplně. V
červnu roku 1875 se odstěhoval z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé
Boleslavi.
Navzdory těžké nemoci zkomponoval další vpravdě mistrovská díla – opery
Hubička, Tajemství a Čertova stěna (všechny tři na libreto Elišky
Krásnohorské), dva smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance a řadu
sborových děl. V Jabkenicích také dokončil cyklus symfonických básní Má vlast
(Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), který dnes
představuje jedno z nejvýznamnějších děl českého symfonického repertoáru.
Smetanův zdravotní stav se poté tak zhoršil, že musel být na sklonku dubna 1884
převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré, kde zemřel.
Jeho skladatelský odkaz na poli operním, symfonickém, sborovém i komorním je
dodnes vnímán jako poklad české národní hudby. Je pohřben na Vyšehradě, hrob č.
57.
A právě tomuto českému hudebnímu velikánovi je věnován další díl pořadu
Dobyli svět. Provedou vás jím jako obyčejně Jiří Hlaváč a Jiří Besser.
Premiéra je připravena na pátek 11. ledna v 19:00, reprízy na
neděli 13. 1. v 9:00 a středu 16. 1. ve 22:00.