Operní diva Ema Destinnová

Hudba podle kalendáře

29. ledna 1930, tedy před rovnými 90ti lety zemřela v Českých Budějovicích ve věku nedožitých 52 let jedna z nejvýznamnějších a nejslavnějších, ne-li přímo nejvýznamnější a nejslavnější, česká operní pěvkyně Ema Destinnová.

O životních osudech Emy Destinnové, stejně jako o její hvězdné operní kariéře se smutným koncem, bylo řečeno a napsáno mnohé. Umělecké sklony projevovala už od dětství, a to nejen v oblasti hudby. Také malovala a milovala literaturu. A to nejen jako čtenářka, ale i jako spisovatelka a překladatelka. V roce 1902 vydala v Berlíně pozoruhodnou sbírku německy psaných básní Sturm und Ruhe (Bouře a klid) a celkem zanechala kolem 170 básní. Její veršovanou scénu o jednom dějství Nastolení Libušino zhudebnil Rudolf Zamrzla. Věnovala se také dramatu a její díla se i hrála. Po první hře Kroužek českých žen následovaly na jevištích inscenované hry U cíleDvojí hřích Pod praporem umění, Nadarmo a Rahel. Pod delší pauze pak napsala v letech 1916–1917 hru Tůně, kterou uveřejnila pod pseudonymem Jeanne Satran a poprvé ji uvedla v srpnu 1919 s ochotníky ve Stráži nad Nežárkou, kde v té době žila na svém zámku. Za první světové války, kdy nemohla vystupovat v cizině a vlastenectví obětovala svoji kariéru, pracovala na rozsáhlém románu Ve stínu modré růže, který má podtitul Román zašlých vášní a v němž zpracovala skutečné události ze života příslušníků rodu baronů z Leonhardi, což byli někdejší majitelé zámku ve Stráži. Je také autorkou německy psaného autobiografického románu Pan doktor Casanova, který je jedním ze základních pramenů pro každého badatele. Ten ovšem za jejího života však zůstal v rukopise a vyšel až v roce 1988 v překladu Václava Šmejkala.

Více se dozvíte od Martiny Klausové v dalším dílu nového cyklu Hudba podle kalendáře. Premiéra pořadu je připravena na pátek 31. ledna 2020 v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 2.2. v 9:00 a středu 5.2. ve 22:00.

Podcast