Básník hořkosti a něhy
Slavná auditoria
Slovo šanson neznamená
ve francouzštině nic jiného než píseň. A přece nabylo na své pouti do češtiny
vznešeného rázu. Po právu k němu přiřazujeme Edith Piaf, Juliette Gréco či
Georgese Brassense. A příliš velkoryse i velikány na pomezí popu jako Gilbért
Bécaud či Charles Aznavour. Ten ale pronesl na toto téma trefnou úvahu. Jsa
dotázán, proč jsou francouzští zpěváci
jeho typu považováni ve světě za šansoniéry, odpověděl: „Víte, když píšete
texty v zemi, která má za sebou tradici básníků od středověku až do
současnosti, měly by i ty vaše veršíky mít úroveň...“ Bezezbytku to platí o
zpívajícím básníkovi, který se přiřadil k legendám šansonu, přestože nepocházel
z Francie. Jacques Brel. Jaké úctě se těší v rodné zemi, potvrdila roku 2005
anketa rozhlasové a televizní stanice RTBF. Byl v ní vyhlášen největším
Belgičanem všech dob. Přitom nejsou jeho písně, plné hořkosti i něhy, nikterak
snadné. Natož líbivé. Ano, Brel napsal, zhudebnil a nazpíval šanson tak známý a
slavný jako je Láska prokletá. Uměl být ve verších zamilovaný. Jindy však
vzteklý. Smutný. Provokující. Nostalgický. A vše, čemu tu a tam zůstal dlužen
v přitažlivosti svých melodií, vynahrazoval projevem. Vášnivým, křehkým,
neúnavně přesvědčivým. Takový byl i na pódiu. Proto se mu přezdívalo „rváč
šansonu“.
Jeho životním
peripetiím a jeho hudbě se bude věnovat Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu
Slavná auditoria. Premiéra pořadu
je připravena na pondělí
16. září v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 19.9. ve 22:00 a v
sobotu 21.9. v 10:00.