Dvě scény, dva příběhy

10.4.2016 / Slavná auditoria / Martina Klausová

Už dlouho se ve městě uhlí a železa daří také opeře a operetě. Jakkoli zní tato věta zvláštně, v případě třetího nejlidnatějšího sídla v České republice je pravdivá. Vždyť Ostravu obohatil ž koncem 19. století vznik kulturně-společenského domu, ve kterém se provozovala symfonická hudba, opera, opereta i činohra. A na prahu století dvacátého k němu přibyl regulérní operní dům, v němž se ke zmíněným žánrům postupně přičlenil též balet. Jako by tím město potvrzovalo, čím je návštěvník osloven už na jeho letišti. Nenese jméno politika, ale význačného skladatele Leoše Janáčka.

Snad ještě zajímavější než obvyklý výčet událostí a okolností, jimiž je Národní divadlo moravskoslezské provázeno, se ovšem jeví jeho vývoj na pozadí národnostních otázek. Svůj odraz našly v kultuře, když předtím proměnily celé město. Ještě v roce 1829, půlstoletí po objevu nedalekých zásob černého uhlí, žilo v Moravské Ostravě pouhých 1 700 obyvatel. Blízké Vítkovice byly bezvýznamnou vískou. Právě tam se však v témže roce otevřela první huť, Rudolfova. Následující prudký rozvoj přivál do oblasti nejen železnici, ale především obyvatelstvo. Když byla roku 1924 ustanovena aglomerace Velká Ostrava, čítala už 100 000 obyvatel!

Může se zdát, že podobné údaje jsou dějinám dvou scén, tvořících Národní divadlo moravskoslezské, příliš vzdálené. Opak je pravdou. Jak rozkryjí příběhy Divadla Jiřího Myrona a Divadla Antonína Dvořáka, obě kulturní instituce nevznikaly ve vakuu. Byly úzce spojeny s tím, čím právě Ostrava žila ať už v dobrém či zlém.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 11. dubna v 19:00, reprízy na čtvrtek 14.4. ve 22:00 a sobotu 16.4. v 10:00.