Hudba po italsku
Slavná auditoria
„ Je to dílo zároveň
průkopnické a přitom uměřené,“ rozplýval se kdysi básník, prozaik a
dramatik Michail Jurjevič Lermontov při
pohledu na budovu, kterou vám
v dalším díle pořadu Slavná auditora představí hudební publicista Jiří
Vejvoda. Vnímal ji stejně romanticky, jako psal: „Nad majestátním vchodem se
vypíná socha Apollóna. Stojí na vozíku, ovládá splašené koňské čtyřspřeží a s
roztrpčením pozoruje zeď, která toto veliké divadlo dělí od Kremlu…“ Lermontov se prý do těchto míst často a rád
vracel. Přitom mu osud, či spíše jeho rozervaná povaha, kvůli níž přišel
v pouhých šestadvaceti při souboji
za úsvitu o život, nedopřály pohled na moskevský Bolšoj těatr po jeho zásadní
přestavbě. Ale už tehdy, v první polovině 19. století, mu bylo jasné, proč
se divadlu říká Velké: „Není to pro jeho rozměr, přestože je, jak každý vidí,
doslova majestátní. Svému názvu vděčí Bolšoj těatr za to, že nyní vnímáme operu
správně jako větší umění, než je divadlo nebo balet…“
Toto odvážné tvrzení neslo pečeť své doby. Ruská šlechta se sice pyšnila nedozírným rozměrem své země, rozkládající se až daleko na východ, ale přitom s oblibou nasávala různé vlivy, jež přicházely ze Západu. Opera, která měla v ruské kultuře zapustit pevné kořeny, k nim patřila. A protože byla spojena především s obrazem své pravděpodobné vlasti, Itálie, nese dodnes italskou stopu nejen samotný Bolšoj těatr, ale i jeho bezprostřední okolí. A to přesto, že na jeho počátku stáli ruský princ a anglický podnikatel.
Více se o osudech této scény dozvíte v pořadu, který má premiéru v pondělí 26. března v 19:00, reprízy na čtvrtek 29.3. ve 22:00 a sobotu 31.3. v 10:00.