Napůl muž a napůl žena

„Nikdo neudělal pro hudbu tolik, co on“, řekl proslulý houslista Yehudi Menuhin, když 14. října 1990, v 18 hodin 15 minut, zemřel Leonard Bernstein. Dirigent, skladatel, ale také skvostný komunikátor. Ať už během svých nezapomenutelných televizních pořadů, při nichž se s publikem – vesměs velmi mladým – zábavně dělil o svůj vhled do hudby zvané nešťastně vážná. Či naopak při odborných přednáškách pro budoucí muzikology či hudebníky, případně při tvorbě textů pro tutéž cílovou skupinu.  Anebo prostě při každé společenské příležitosti, během níž měl kolem dostatek obecenstva, aby mu stálo za to zničehonic sednout ke klavíru, hrát, mluvit a přitáhnout pozornost k sobě i k tomu, co dělá a proč to dělá tak rád. Ano, Leonard Bernstein byl podle mnoha jeho blízkých extrovertní. Ale při hlubším ponoru do jeho rozporuplné povahy se vynořuje otázka, proč. Nezakrýval tím – jak už to u podobných lidí bývá – podvědomě leccos ze své duše před ostatními? Případně, neutíkal před něčím, případně rovnou sám před sebou? Nepřehlušoval protiklady, které doprovázely jeho výjimečnost, ne-li genialitu? Vždyť přece jeho rozpolcenost se týkala vlastně jeho základního postoje k životu.

Více prozradí o této výjimečné osobnosti Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu, která nás zavede do lyonské opery, je připravena na pondělí 6. srpna v 19:00, reprízy na čtvrtek 9.8. ve 22:00 a sobotu 11.8. v 10:00.