Opera kvůli průplavu

„Egypt už není v Asii, ale v Evropě,“ prohlásil hrdě Khedira Ismail nazývaný též Ismail Paša, když roku 1869 slavnostně zahajoval provoz v budově, jakou tento kontinent skutečně dosud nespatřil. Nazval ji hrdě Káhirská metropolitní opera, vybral pro její vybudování správný čas a vtělil do ní své zkušenosti i plány. A vzhledem k souvislostem jejího vzniku lze směle prohlásit, že je to jediný operní dům na světě, který vlastně vznikl kvůli průplavu. 

Řeč je ppochopitelně o průplavu Suezském, který spojuje Středozemní a Rudé moře, čímž naplňuje sny desítek generací podnikatelů i mořeplavců: vyhnout se zdlouhavé a drahé nezbytnosti, jakou představovala při obchodních plavbách především z Evropy do Asie a zpět nutnost obeplouvat celou Afriku až směrem dolů, k Mysu Dobré naděje, a pak se podél černého kontinentu – na jeho druhé straně – vracet zpět. Pokusy o propojení dvou moří se údajně datují hluboko do historie, ale skutečné dílo vzniklo na myšlenkové trase mezi Napoleonem a Saídem Pašou, otcem Khediry Ismáíla. Byl vybudován průplav o délce 163 kilometrů, patřící spolu s Panamským k nejvýznamnějším stavbám tohoto druhu, které společně vytvořily lidský um a lidská dřina. 

Když se blížilo slavnostní – jak se tehdy říkalo - „zprůplavnění“, uvědomil si tehdejší vládce Egypta i značné části dnešního Súdánu, že se události zúčastní elita světových panovníků. A že by bylo vhodné jim - na dotvrzení svého výroku o dějinné egyptské pouti z Afriky do Evropy – předvést i něco jiného než pyramidy či pouštní oázy. Co by to mělo být? Myslel na několik tahů dopředu a v širších souvislostech. K poctě Suezského průplavu nechám vytvořit umělecké dílo, jež bude při jeho zahájení předvedeno. A musí to být něco, v čem se naplno zohlední úžasné dějiny této země, této civilizace; řečeno vládcovými slovy, „musí to být oslava Egypta.“ Povolal francouzského archeologa jménem Auguste Mariette Bey, aby z minulosti vykutal přitažlivý námět včetně nástinu zápletky. Poté se jej chopil další z najatých mistrů svého řemesla – zkušený italský libretista Antonio Ghislanzoni. A pak přišla takříkajíc šlehačka na dortu: hudebního zpracování se ujal Giuseppe Verdi. Vznikla opera z nejoblíbějších: Aida.

A právě sem - do Káhirské metropolitní opery - se vypravíme s Jiřím Vejvodou v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 17. dubna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 20.4. ve 22:00 a v sobotu 22.4. v 10:00.