Továrna na hudbu v Římě

V první polovině devadesátých let minulého století se římský magistrát rozhodl vyřešit několik záležitostí takříkajíc jednou ranou. První z nich se vlekla tou dobou už přes třicet let: šlo o to, že vybudováním Stadia Flaminio, kde se během Letních olympijských her v Římě roku 1960 hrály fotbalové zápasy, se poněkud znehodnotilo jeho blízké okolí. Přitom jde o pěknou část metropole, vzdálenou necelé čtyři kilometry od centra, stulenou v jednom z meandrů řeky Tibery a sousedící s půvabným parkem Villa di Gloria. Tady přece nemůže být donekonečna jen jakési území nikoho, řekli si konšelé, tady už musí něco stát! A bylo by vhodné, kdyby v zamýšleném areálu našla nové, rozměrnější působiště proslulá Národní konzervatoř svaté Cecílie, jedno z nejstarších hudebních učilišť světa, založené v šestnáctém století. Od podobně laděného východiska už cesta vedla poměrně přímým a velkorysým směrem: právě zde, ve čtvrti Flaminio, vznikne rozsáhlé kulturní centrum, kterému bude dominovat hudba. Jaká hudba? Veškerá. Ano, akcent bude kladen na tu takzvaně vážnou, ale proč by se v některém z dalších sálů anebo pod širým nebem nemohly odehrávat  i vystoupení rockerů, jazzmanů, o etnické hudbě či folklóru ani nemluvě? Takto se postupně rýsovalo zadání a magistrát spěl k oslovení vytipovaného architekta.
Projektem Auditoria Parco della Musica byl pověřen proslulý janovský rodák Renzo Piano, který se v sedmdesátých letech dvacátého století zapsal – spolu s Richardem Rodgersem – do dějin architektury návrhem provokativní pařížské budovy Centre Georges Pompidou.

A právě sem - do římského Auditoria - se vypravíme s Jiřím Vejvodou v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 19. června v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 22.6. ve 22:00 a v sobotu 24.6. v 10:00.