Dvořákova Praha, Koncert pro Evropu, Novofest i Divadlo v Plzni. Kultura v září

Září začalo Mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha. Zahájili ho Mnichovští filharmonici koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Původně avizovaný norský violoncellista Truls Mørk kvůli zranění nepřijel. Kdo ho nakonec vystřídal, prozradil ředitel Dvořákovy Prahy Jan Simon:
„Máme skvělou náhradu, je to mladý španělský violoncellista Pablo Ferrández , laureát Čajkovského soutěže z Moskvy, který se pražskému publiku představil po bohu Anne-Sophie Mutter, která si tu spolupráci obrovsky pochvalovala.“

Zářijový Koncert pro Evropu České filharmonie konaný u příležitosti předsednictví ČR v Radě EU na plovoucí scéně u pražského Slovanského ostrova na Vltavě a okolí sledovaly tisíce lidí. Před koncertem, jehož pořadatelem byl festival Prague Sounds, jsme se byli podívat na to, jak se tak velká akce na vodě chystá. Byl u toho s námi ředitel festivalu Marek Vrabec:
„My už to tady děláme třetím rokem. Vlastně to vzniklo díky, nebo v době covidu jako takový zoufalý pokus udělat koncert, přesto, že to vlastně v té době nebylo možné. Narodila se, myslím, úžasná tradice; dá se říct, že rok od roku je ta scéna větší. Letos pojme až 1 300 diváků k sezení, k tomu jsme rozšířili jeviště na celkově 170 účinkujících.“

(Markéta Cukrová, foto: Jakub Hrab)

Intimní operu o síle moci a traumatu ze znásilnění s názvem Tak tiše až uvedlo Divadlo Komedie. V hlavní roli s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou. O režii se postarala dvojice Miřenka Čechová a Petr Boháč. Libreto napsala Jana Šrámková a hudbu složil Slavomír Hořínka. Ten prozradil, že muzikanti na scéně pracují i s vábničkami, kterými se lákají ptáci.

(Petr Boháč, Slavomír Hořínka, foto: Jakub Hrab)

„Myslím, že jich je tam druhově asi devět. Ten muž, který je takový ten stín, nebo ta černota toho příběhu, vlastně nemá slovo. To je tanečník, je to němá role, a v momentě, kdy se projeví, tak se projeví skrze něco – například vábničku na kachnu, která má takový velmi průrazný nepříjemný zvuk. Celá ta opera, která je něco malinko přes hodinu, tak my v té hodině prožijeme několik minut uvnitř hlavy té protagonistky.“

V Novoměstské radnici začal 6. září 12. ročník festivalu komorní hudby Novofest. Zahájil ho koncert houslisty a koncertního mistra České filharmonie Jana Mráčka a klavíristy Lukáše Klánského. Další program doplní kolegyně Zuzana Filípková
„Novofest má na programu ještě další čtyři koncerty. Na druhém v pořadí, a to 19. září, vystoupí varhaník Pavel Kohout spolu s herečkou a vypravěčkou Nikolou Bartošovou. Na festivalu se představí například také klavírista Karel Košárek. Akci uzavře koncem roku, konkrétně 28. prosince, koncert předního komorního souboru Kinsky trio.“

(Jiří Vodička, foto: Petra Hajská)

Připomněli jsme si také v pořadí už 19. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. V pořadu vystoupil i koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička. Zahrál na původní housle Josef z roku 1774.
„Je to nádherný nástroj, zachovalý, s krásným měkkým zvukem, který ale je velice silný. Takže vlastně tohle bylo i to kritérium, když jsem hledal ten nástroj. Trvalo to více než rok a půl, prošlo mi rukou desítky úžasných nástrojů, ale tento měl právě tu kombinaci toho medově plného zvuku, který ale je velice silný a projde i skrz velké symfonické orchestry. Takže je to nástroj, ze kterého mám obrovskou radost a je úžasné s ním všechen ten repertoár tvořit.“

V Rudolfinu zahrál 14. září v rámci Dvořákovy Prahy Londýnský královský symfonický orchestr. Zněla Mořská preludia z první velké opery Peter Grimes od Benjamina Brittena. Autor se tehdy inspiroval slavným britským básníkem a životem na britském pobřeží.
„Benjamin Britten komponoval své psychologické drama koncem druhé světové války. Tehdy složil i Sergej Prokofjev svoji Symfonii č. 5 B dur, která také zazní od Londýnského královského symfonického orchestru. Obě díla oddělí populární Koncert pro klavír a moll od Edvarga Griega. Ten zahraje český klavírista Lukáš Vondráček.“

(Petr Václav, Vojtěch Dyk)

O pět dní později měl světovou premiéru na mezinárodní filmovém festivalu v baskitském San Sebastiánu film režiséra Petra Václava Il Boemo. Snímek s Vojtěchem Dykem v hlavní roli vypráví o osudech skladatele Josefa Myslivečka:
„Ten Mysliveček, což bylo pro mě překvapení, vlastně není moc známý tady, a při tom ve své době opravdu to byla obrovská megastar, třeba mnohem větší ve své době než Mozart, který se od něj mnohé učil.“

Kanadská divadelní hvězda Robert Lepage otevřela 30.ročník Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni. Režisér, herec a dramatik vystoupil se svým sólovým představení nazvaným 887. Multimediální inscenace plná výtvarných a technologických dovedností diváky přenesla do autorova dětství, konkrétně do domu číslo 887 v Quebeku, kde režisér vyrůstal:
„Mým prvním zájmem bylo skutečně vytvořit hru o paměti; jak paměť funguje. Chtěl jsem k tomu přistoupit i vědecky z počátku, a to z prostého důvodu. Já jsem stárnoucí herec a jako stárnoucí herec se dost zajímám o paměť, protože paměť vlastně je to, čím já si vydělávám na živobytí. Když jsem jako herec začínal – typicky jako mladý herec, když máte za sebou první úspěšnou premiéru, tak za vámi přijde tetička a řekne vám páni, ty máš ale fenomenální paměť, jak ses to všechno naučil! Takže paměť je skutečně takovou klíčovou dovedností toho našeho řemesla.“

Po 45 letech uvádění se 28. září odehrála na Nové scéně Národního divadla derniéra inscenace Kouzelný cirkus.

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov prodloužil svou původně pětiletou smlouvu o dalších pět let.

A zapomenout nesmíme ani na výtvarné umění. Kunsthalle Praha zahájila první velkou retrospektivní výstavu současného berlínského umělce Gregora Hildebrandta.

Sedm metrů dlouhá socha smutného psa se sklopenýma ušima z ateliéru výtvarníka Františka Skály, která od poloviny září stála na jedné z lodí na náplavce Rašínova nábřeží, odplula na festival do Drážďan. Tam bude součástí výstavy pořádané v rámci tamní České sezony.

Zářijové dění pro vás shrnuli Barbora Hlaváčková a Luděk Khebl.

Foto: Profimedia