Flashback leden 2022

Jestli si někdo musel po silvestrovských oslavách přivstat, byli to Vídeňští filharmonici. Přímý přenos jejich slavnostního novoročního koncertu ze Zlatého sálu Spolku přátel ve Vídni totiž začínal 1.1. už po jedenácté hodině dopoledne. I letos zněly krásné a oblíbené melodie, které složili členové dynastie rodiny Straussů.
Orchestr Vídeňské filharmonie si od roku 1986 zve různé dirigenty. Letos jsme mohli obdivovat um vynikajícího argentinsko-izraelského klavíristy a dirigenta Daniela Barenboima. Na závěr zněl Radeckého pochod, aplaus publika byl obrovský.

Je prvního ledna 2022, dvacet hodin a na obrazovkách České televize začíná přímý přenos Novoročního galakoncertu České filharmonie. Svátečně odlehčený program ve vídeňském stylu pro tuto příležitost sestavil a provedl dirigent Manfred Honeck.

Na novoroční koncerty, se my, dospělí vždy těšíme. Metropolitní opera na Nový rok myslela i na menší diváky, kteří se se světem opery teprve seznamují. Na program zařadila zkrácenou, devadesátiminutovou verzi opery Popelka Julese Masseneta.

Šestého ledna se vítězem výběrového řízení na vedení Souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc stala Veronika Loulová. Zakladatelka a umělecká ředitelka operního spolku Run Operun ho povede od nové sezóny. Ve funkci vystřídá dlouholetého šéfa souboru Miloslava Oswalda. Podle ředitele divadla Davida Gerneše soubor potřebuje nový impuls:
„Myslím si, že v každé umělecké instituci je důležité dávat těm souborům nový impuls; my jsme měli pocti, že v některých částech nám začíná opera stagnovat, co se týče jak návštěvnosti, tak možná i výběru některých titulů, proto jsme se rozhodli jít formou otevřeného rekonkursu, kdy jsme chtěli opravdu porovnat vizi současného pana šéfa i s vizemi jiných kandidátů, kdy jsme to zároveň konzultovali s odbornou komisí, a snažili jsme se prostě najít způsob a cestu, kam se opera Olomouckého divadla vydá v následujících pěti letech.“

Měsíc leden přinesl i premiéru inscenace Daniela Špinara s názvem Kráska a zvíře. Činohra Národního divadla ji zařadila na program v pondělí 10. ledna. Jednu z hlavních rolí ztvárnil David Prachař:
„Je to vlastně pohádka, která dobře skočí; je tam přerod zvířete v člověka, takže všechno je v pořádku. Taky tam pracujeme se zvukem; já si trošku ten zvuk sám dělám takovou rukavicí, která je spojena s počítačem, takže je trošku taková i magie zvuku…“

A 10. ledna se vzpomínalo i na první dámu cembala profesorku Zuzanu Růžičkovou. Na pražské HAMU v sále Martinů na koncertě k jejím nedožitým 95. narozeninám vystoupili například klarinetistka Anna Paulová a trumpetista Aleksandr Rublev. Vzpomínal na ni i ministr kultury Martin Baxa:
„Zuzana Růžičková byla jednak světově uznávanou hudebnicí. Byla uznávanou cembalistkou, osobou, která ve svém oboru měla opravdu světové renomé, ale současně byla také osobností, která měla pohnutý životní osud, ve kterém se zrcadlily těžké dějiny 20. století. Přežila holocaust, dočkala se konce války a po mnoha desetiletích, kdy o těchto svých zkušenostech nemohla hovořit, tak po roce 1989 se s plnou energií, vášní a elánem vrhla do toho, aby zprostředkovávala mladé generaci tyto své zkušenosti.“

Oceňovaná cembalistka se proslavila mj. provedením děl Johanna Sebastiana Bacha.
„Já jsem patřila k těm průkopníkům cembala, hlavně tady ve střední Evropě, kde se vlastně o cembalu mnoho nevědělo, kde se tady moc nehrálo. Tak byla to vyloženě průkopnická práce, to musím říct. Mám pocit uspokojení, že skutečně jaksi ten nástroj se prosadil.“

Ve věku 82 let zemřel v lednu režisér a scénárista Dušan Klein. Při posledním rozloučení pronesl řeč jeho studenta režisér Jiří Strach:
„Dušan byl neuvěřitelně laskavý, milý, vlídný, vřelý člověk. On byl taková esence lidskosti, to znamená – my, když jsme se od něj učili, jako studenti na FAMU, tak jsme se od něj neučili jen to, jak se filmuje, jak se dělají záběry, jak se vedou herci, ale vlastně snažili jsme se jaksi empaticky z něj nasát právě tu lidskost, to charisma lidskosti.“

V lednu jsme se loučili i s divadelním, filmovým a televizním hercem Viktorem Vrabcem. Zemřel ve věku nedožitých 81 let. Byl dlouholetým členem libeňského Divadla pod Palmovkou a úspěšný by také v dabingu. Jeho posledním filmovou rolí byla postava otce v dramatickém snímku Já, Olga Hepnarová.

Už pět let mají obyvatelé Hamburku svou Labskou filharmonii. K její návštěvě lákají - podle Magdaleny Korcové - dokonalá akustika, kontakt s hudebníky, ale i vzhled samotné budovy:
„Její střecha připomíná rozbouřenou hladinu nedalekého Severního moře. Ozývají se hlasy, které labskou filharmonii srovnávají s operou v Sydney. Obyvatelé Hamburku jsou na gigantický skleněný palác, zahrnující koncertní sály, hotel, restaurace i další prostory pyšní. Koncert dům u Labe je návštěvnickým magnetem a koncerty bývají zcela vyprodané. Hudební prožitek v sálech Labské filharmonie za to stojí.“

Dirigent Jakub Hrůša za nahrávku 4. symfonie Antona Brucknera, kterou pořídil s Bamberskými symfoniky, získal prestižní ocenění International Classical Music Awards. Nahrávka byla vybrána jako nejlepší v kategorii Symfonická hudba.
„V tomto případě ta jedinečnost je svým způsobem až v určité bláznivé dramaturgii, kdy na základě toho, že jsem se nemohl za žádnou cenu rozhodnout, která ze tří verzí Brucknerovy Čtvrté symfonie je ta nejlepší a správná, tak jsem navrhl svému managementu, že nahrajeme všecky tři na jeden komplet a stimulujme tím pádem posluchače, aby vlastně se mohli zúčastnit tady toho rozhodování.“

Ve třech vystoupeních měl společně s Českou filharmonií od 20. do 22. ledna zahrát v pražském Rudolfinu violoncellista Sheku Kanneh-Mason. Českému publiku se měl 22 letý britský umělec představit i ve slavném koncertu e-moll Edwara Elgara pro violoncello a orchestr. Kvůli koronaviru se bohužel koncerty rušily. S Masonem natáčel rozhovor Marek Šulc. Mluvili i o sólistově vztahu k Elgarovu koncertu:
„Elgarův koncert je dílo, se kterým jsem vyrůstal už od malička. Jsem Angličan, takže je to logické. Hrál jsem ho už s mnoha orchestry na různých místech po světě a je to pro mě stále velmi výjimečná zkušenost. Je to dílo s neuvěřitelnou hloubkou. Je to skladba, kterou i když ji slyšíte už poněkolikáté, tak v ní vždy objevujete něco nového.“

Prahu v lednu navštívila i další velká osobnost – německá houslistka Anne-Sophie Mutter. Koncertovala s Českou filharmonií, dále si prohlédla Muzeum Bedřicha Smetany a na vyšehradském Slavíně uctila památku tohoto českého hudebního velikána. Zastavila se i u hrobu dalšího významného skladatele - Antonína Dvořáka. Houslistka pak na svých sociálních sítích zveřejnila i snímky z procházky kolem Tančícího domu, Národního divadla a Vyšehradu.

Pěvkyně Magdalena Kožená a britský dirigent Simon Rattle se v lednu stali novými čestnými doktory Janáčkovy akademie múzických umění. Ocenění osobně převzali v brněnském Divadle na Orlí.

Stavovské divadlo uvedlo ve slavnostní premiéře inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte. V hlavní roli Fiordiligi vystoupila přední česká sopranistka Kateřina Kněžíková:
„Je to moc milá osobní premiéra, já se na to strašně těším a jsem ráda, že jsem vlastně tuhle roli mohla zařadit do repertoár, že jsem ji stihla.“

V Národním divadle měly v lednu premiéru ještě opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová a na scéně pražské Státní opery Bludný Holanďan Richarda Wagnera.

Slovanská epopej Alfonze Muchy bude 25 let v paláci Savarin v Praze na Václavském náměstí. 31. ledna se na tom dohodli pražští úředníci s umělcovým dědicem Johnem Muchou. A jak řekl primátor Prahy Zdeněk Hřib, na definitivní podobě výstavy se budou podílet i potomci slavného malíře:
„Jsem přesvědčen, že ten výjimečný cyklus si zaslouží návrat do důstojných prostor v Praze, tak, jak si to přál sám autor. Mně osobně na tom přijde i zajímavé to, že vlastně ta expozice Slovanské epopeje bude doplněna tou rodinnou sbírkou rodiny Mucha.“

Ohlédnutí za událostmi minulého měsíce pro vás připravili Kateřina Voltrová a Luděk Khebl.