Leif Ove Andsnes v Rudolfinu, La Traviata v kinech, nové CD Adama Plachetky i kulatiny Marty Kubišové a Jiřího Stivína

Dne 1. listopadu začal Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno. Jeho osmý ročník otevřela inscenace „Glagolská mše / Z mrtvého domu“ Jakuba Hrůši a Jiřího Heřmana. Pozvání na festival přijali i slavné zahraniční operní soubory - s novinkou přijede například švýcarský. Očekávání od festivalu nám řekla dramaturgyně akce Patricie Částková:
„Toto vynikající švýcarské divadlo se začalo teďka Janáčkovi věnovat intenzivně. Na jaře tam měla premiéru Její pastorkyně. Na festival přijíždí s velice horkým zbožím, skutečně ta premiéra Káti Kabanové, kterou přivezou, se odehraje něco málo přes týden od festivalu. Hudební nastudování je dílem Tomše Netopila a režisérkou je Tatjana Gürbaca.“

Dne 5. listopadu začal Klavírní festival Rudolfa Firkušného. Letos už podesáté. A v Dvořákově síni Rudolfina ho zahájil Leif Ove Andsnes. Pozvání přijali i další významní hosté - Anna Vinnickaja, Igor Ardašev a Grigorij Sokolov.

La Traviata Giuseppe Verdiho letěla 5. listopadu v přímém přenosu do světa. V Česku ji promítala kina Světozor, Aero a Bio Oko a pobočky Cinestar. A o vystoupení Metropolitní opery v New Yorku byl velký zájem. Už předem to avizovala mluvčí Aerofilms Sabina Coufalová:
„Podle předprodejů to vypadá, že to bude zatím asi nejúspěšnější opera v této sezóně, protože ten titul je opravdu silný a klasické operní publikum na to hodně slyší.“

80. narozeniny oslavila 1. listopadu zpěvačka Marta Kubišová. Na její počest zazněl ve velkém sále Lucerny Koncert pro Martu. Vystoupili Aneta Langerová, Vojtěch Dyk nebo Jana Kirschner.

V listopadu jsme si připomněli 140. let od prvního uvedení cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Vůbec poprvé zazněla 5. listopadu 1882 v sále na Žofíně. První nahrávka díla pochází z roku 1929. A vznik díla nebyl jednoduchý, jak ve vysílání rádia Classic Praha prozradila Martina Klausová:
„Nahrávka byla pořízena Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha pro společnost His Master´sVoice; jednalo se vůbec první zaznamenanou nahrávku České filharmonie. V následujících letech Česká filharmonie Mou vlast propagovala na českém i zahraničním území a po nedlouhé době se stalo zvykem cyklus hrát i – jak už jsem říkala - při nejrůznějších státních příležitostech.“

Radim Vizváry představil svůj nový projekt. Vystoupení s názvem Krajina těla mělo premiéru 10. 11. na Nové scéně Národního divadla. Pohybově vizuální báseň měla za úkol vybídnout k zamyšlení nad lidským tělem, které - stejně jako krajinu - proměňuje čas. Podle dramaturgyně Laterny Magiky Hany Strejčkové má dílo více vrstev:
„Ta primárně podobnost, vizualita, poetické vnímání krajiny a těla - tam se například dotýkáme podobnosti lidského těla a krajiny. Například záda jako pláň, hrbolky, jako třeba lopatky, jako kopce a podobně. A zároveň se dotýkáme senescence, dotýkáme se smrtelnosti, koloběhu přírody, cykličnosti.“

Barytonista a pardubický rodák Filip Bandžak natočil album s Mahlerovými písněmi. A pokřtil ho 9. listopadu za účasti velvyslankyně Brazilské federativní republiky. Brazilští představitelé ho totiž k nahrávce sami vybídli. Filip Bandžak nám při té příležitosti prozradil, jak se Brazilci staví ke klasické hudbě:
„Brazílie je velice kulturní země s obrovskou tradicí, ti lidé jsou velice muzikální, s tím rytmem se vlastně rodí. Myslím, že karnevaly v Riu jsou pověstné po celém světě, a co se týče té středoevropské hudby, díky tomu, že Brazílie byla kolonie Portugalska a Portulgalci víceméně jsou blíž k nám kulturou, tak oni k tomu mají vztah a opera a klasická hudba obecně má hodně posluchačů, hodně fanoušků.“

(Foto: Archív ČF, Petra Hajská)

Výročí sametové revoluce připomněla i Česká filharmonie na Koncertech pro svobodu a demokracii 16. a 17. listopadu. Zazněly řecké a maďarské lidové písně v úpravě Maurice Ravela a Bély Bartóka. Na programu byla i Devátá symfonie Gustava Mahlera. K prvnímu českému orchestru se ve Dvořákově síni Rudolfina připojili i rezidenční umělci letošní koncertní sezóny - dirigent Simon Rattle a mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Operní pěvec Adam Plachetka pokřtil 22. listopadu společně s Czech Ensemble Baroque své nové album s názvem Molieri. Obsahuje árie z komických oper od Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho. Plachetka pro posluchače rádia Classic Praha porovnal díla obou autorů:
„Srovnávat se s Mozartem je v každé epoše asi problém. Nicméně Salieri, si myslím, že zase byl o to lepší řemeslník, o co možná více musel přemýšlet nad nějakými motivy, tak vlastně on má zas ta témata nádherně zpracovaná. Z Mozarta čiší taková ta lehkost a Salieri, je vidět, že nad partiturami asi proseděl více času. Ale zase díky tomu byl zřejmě větší fachman.“

Multiinstrumentalista Jiří Stivín oslavil 23. listopadu své 80. narozeniny. Hudební alchymista, který dokáže hrát na různé dechové nástroje a umí se pohybovat i na platformě vážné hudby i jazzu prozradil svá životní kréda:
„No já mám dvě taková. Zaprvé říkám často takové to perské heslo, že všechno je v rukou Alláhových, ale velblouda si přivaž; to mi přidá jako velice takový správný. A druhá věc je – daj-li vám nalinkovaný papír, piště napříč.“

Státní opera Praha uvedla v 24. a 27. listopadu premiéru Straussovy opery Růžový kavalír. Toto provedení vycházelo z původní úspěšné inscenace berlínské komické opery režiséra Andrease Homokiho. V hlavních rolích se představili Petra Alvarez Šimková, Vera Talerko nebo Petr Nekoranec. Podrobnosti doplní kolegyně Zuzana Filípková:
„Růžový kavalír patří mezi komické opery. Nahlédnete v ní do života Vídně v polovině 18. století. Nechybí groteskní postavy, mnoho převleků i složité zápletky a vztahy mezi hlavními hrdiny. Straussova opera měla premiéru v roce 1911 v Dráždanech a stala se natolik oblíbenou, že musely železnice rozšířit vlaková spojení, aby se na ni dostali zájemci z celé Evropy.“

Ostatní foto: Profimedia