Nebezpečné známosti, Pražské jaro i Dvořákova Armida. Kulturní události měsíce května

Květnový přehled připravila Magdalena Korcová:

Národní divadlo má od května nově na svém repertoáru hru Nebezpečné známosti. Dramatizace slavného románu o vztahových manipulacích se ujali režiséři a šéfové činohry Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Na jevišti Stavovského divadla se v premiéře v titulních rolích rolích představili Zuzana Stivínová a Saša Rašilov. Jejich výkony si nenechala ujít kolegyně Zuzana Filípková:
„Zuzana Stivínová a Saša Rašilov jsou dvě herecké osobnosti a členové souboru Národního divadla, kvůli kterým se mimo jiné Nebezpečné známosti začaly zkoušet. „Kromě všech těch témat máme Zuzanu Stivínovou a Sašu Rašilova, kteří si tyto role užívají,“ říká jeden z režiséru, Lukáš Trpišovský. Martin Kukučka dodává, co je na tomto románu v dopisech z roku 1782 dne tolik zajím: „Tam nejde o to, že ti muži jsou někdy šarmantní, někdy nestálí, někdy krutí, ale jde o to, že ty ženy to prožívají, ovšem o mužích se říká, že takhle svobodní být můžou, protože se říká, že jsou nestálí, ale u ženy už je to nevěra.“ Na jevišti uvidíte v dobových kostýmech, ale s moderně pojatou otočnou scénou dále například Denisu Barešovou, Ivu Janžurovou nebo Janu Pidrmanovou.“

Zuzana Filípková se byla podívat i na novinku Dejvického divadla nazvanou Kde je ta ryba. Režie se ujal David Ondříček. Hudební inscenace vznikla podle jeho autorské hry.
„Napsal jsem takovou divadelní hru, která měla pouze pětadvacet stránek, takový základ na tréma krize středního věku, nebo dokonce jako takový první záblesk smrti, a ještě jsem chtěl, aby to byl muzikál, aby se tam zpívalo. Přinesl jsem to do divadla, přečetli jsme si to a viděl jsem, že ty herce, které jsem si vybral, to nebaví, že jsou zklamaní. Tak jsem to vyhodil a začali jsme to psát celé znovu.“
Jak už zaznělo z úst režiséra Davida Ondříčka představení se dotýká tématu mužů ve středním věku a bilancování života. Ale - nejen mužů, jak dodává: „Hodně čerpám ze svého života, ze svých kamarádů a lidí, které jsem kdy potkal, a zároveň se snažím, aby to hercům sedělo, a musím říct, že někdy jsou tam pro ně i takové protiúkoly.“
Představení Kde je ta ryba nelze žánrově zaškatulkovat, ale hodně se tam zpívá, tančí a hraje v něm kapela Hm. Skladby vznikaly pro potřeby děje; je tam deset skladeb a čtyři jsou složeny přímo pro představení. V roli manželky uvidíte Simonu Babčákovou, v inscenaci dále hrají třeba Pavel Šimčík. Jaroslav Plesl nebo Antonie Formanová.

Balet Národního divadla v květnu uvedl skotskou romantiku - slavného dánského choreografa z 1. poloviny 19. století Augusta Bournonvilla La Sylphide. Od její premiéry v Královském dánském baletu uplynulo téměř dvě stě let. Čím to je, že i po dvou staletích je mezi diváky tak populární? Povídali jsme si o tom u uměleckým šéfem Baletu Národního divadla Filipem Barankiewiczem:
"Především je to jeden z nejstarších existujících baletů vůbec. Mnoho divade l po celém světě stále La Sylphide hraje, protože jako jeden z mála přežil svou dobu. Tím, že ten balet sále uvádíme, přispíváme ke staré baletní tradici. La Sylphide je starší než dvě stě let a stále ji lidé chtějí vidět. Úžasné na této naší inscenaci jsou některé části orchestrace, které od roku 1840 nikdy nebyly znovu uvedeny, což je rarita, a myslím, že i pro pražské publikum je velmi unikátní vidět a slyšet něco, co šlo vidět a slyšet pouze na premiéře před dvěma sty lety.“
Jednu z hlavních rolí Effie v baletu La Sylphide ztvárnila rumunská demisólistka Baletu ND Alexandra Pera. Nacvičování představení pro ni bylo výzvou:
„Je to náročné, protože se v baletu učím mnoho rolí. Učím se postavu Effie, učím se Efiinu přítelkyni a dokonce i jednu z vil. A každá role má v příběhu svou vlastní hloubku a charakter. A každý den se mezi nimi přepínat, znovu se vžívat do konkrétní role a snažit se ji ještě zlepšit, je rozhodně výzvou. Ale výzvou vítanou.“

Pražské jaro letos přilákalo do koncertních sálů 24.000 milovníků vážné hudby. Někteří byli u jednoho z posledních koncertů Essenských filharmoniků pod vedením dirigenta Tomáše Netopila. Po deseti letech končí ve vedení tohoto slavného orchestru. Na Pražském jaru zazněla v jejich podání Dvořákova Symfonie č.5 a také Koncert pro housle a orchestr od Edwarda Elgara. Tato skladba se na festivalu objevila vůbec poprvé a sólistou byl jeden z nejlepších houslistů současnosti Frank Peter Zimmermann. O spolupráci s ním jsme mluvili s Tomášem Netopilem.
„On se také vyznačuje tím, že se rád soustředí na jistý omezený repertoár delší dobu. Tohle byla vlastně jeho nabídka, že by mohl přivézt tento koncert. On je to opravdu velice hutný koncert, je dlouhý a musí se vytvořit tak, aby skutečně zaujmul; v tom skriptu je skutečně spousta krásné hudby.“

Ve stejný večer Pražské jaro nabídlo operu Antonína Dvořáka Armida. Náročných pěveckých partů se zhostili výrazní představitelé současné české a slovenské pěvecké scény. Roli Armidy ztvárnila Alžběta Poláčková, rytíře Rinalda Aleš Briscein, Ismena Svatopluk Sem, krále Hydraota František Zahradníček. A právě posledně jmenovaného Františka Zahradníčka jsme se ptali, na co se v opeře Armida můžeme těšit:
„V první řadě na hudbu Antonína Dvořáka. Není to úplně typický Antonín Dvořák, kterého známe z Rusalky, z Jakobína, z Čerta a Káči. Je ale slyšet, že je to krásný rukopis tohoto skladatele. Dále určitě na moderní, hezké, poetické, poctivě udělané divadlo režiséra Jiřího Heřmana, na podle mě výborné hudební nastudování dirigenta Roberta Jindry a v neposlední řadě na krásné pěvecké výkony mých kolegů.“

A květen nabídl i dvě akce, v jejichž názvu se objevilo slovo open. Open House Praha a ZUŠ Open.

Devátý ročník festivalu Open House Praha nabídl návštěvníkům přes 100 budov, které nejsou běžně přístupné. Na seznamu byla například Vila Lanna v Bubenči, Nová scéna Národního divadla nebo budova Teplotechny od Věry Machoninové. Navštívit jste mohli ale i nové stavby jako Bořislavka Centrum nebo multifunkční areál v Holešovicích PORT7. Výjimečnost akce vyzdvihla ředitelka Open House Praha Klára Veselá:
„Open House je mezinárodní značka, která vznikla před třiceti lety v Londýně. U zrodu tohoto městského festivalu stála i naše česká architektka Eva Jiřičná, která je v současné době patronkou našeho pražského Open House Praha. Tato myšlenka se pak začala šířit do dalších metropolí světa, v současné době tento festival probíhá ve více než padesáti městech na pěti kontinentech. Můžeme se s ním potkat v Sydney, v New Yorku, v Tel Avivu, v Jeruzalémě, v Oslu a tak dále.“

Operní pěvkyně Magdalena Kožená, která nyní žije v Berlíně, oslavila tento měsíc životní jubileum. A také se radovala z výsledků dalšího ročníku festivalu ZUŠ Open. Nabídl přes 500 akcí po celé republice.
„Z čeho mám největší radost, že se nám pomaličku daří mít takový ten přesah, že se nejenom soustředíme na vystoupení žáků, kteří předvádí, co se za celý ten rok naučili, ale pomalinku se nám daří spolupráce s různými organizacemi, charitativní akce a tak dále, což byl od začátku můj velký sen. Ten důvod, proč jsem u nadaci zakládala, byl hlavně proto, aby tento unikátní systém byl dostupný všem, kteří o to mají zájem, ale i všem, kteří třeba ani neví, že mají o to zájem a otevřelo by jim to oči.“

A v květnu představili Letní shakespearovské slavnosti svůj program. Připomenou i 80. narozeniny největšího českého shakespearologa a překladatele profesora Martina Hilského a to hned ve dvou komponovaných večerech. Festival se také po šesti letech vrátí od 27. června na Nejvyšší purkrabství Pražského hradu. Přehlídku zahájí komedie režiséra Jakuba Nvoty Jak se vám líbí. Objeví se v ní kromě například Jakuba Žáčka nebo Pavly Tomicové také Roman Zach:
„Já se sem vracím potřetí ve dvojroli; hraju hodného a zlého vévodu, což skýtá strašnou výhodu, že si ty texty můžu říkat sám se sebou a můžu se připravovat doma, nemusím chodit na zkoušky.“

A český novocirkusový soubor Losers Cirque Company přišel s novým projektem "SANCTI" , situovaným do areálu Anežského kláštera v Praze. Site-specific představení vypráví za doprovodu akrobatů a originální hudby legendy o svatých jako byli například sv. Anežka, Václav nebo František. Inscenací vás živě provází herec a známý storyteller Justin Svoboda.„Sejdeme se na zahradě, při vstupu do Národní galerie, tam jsou vzrostlé stromy, tak pod nimi začneme prvním příběhem, a poté projdeme okolo studny, prelaturou, potom jdeme do Kostela svatého Salvátora a finální číslo bude v Chrámu svatého Františka. Základním tématem celého představení je „Svatost“, podtitul je „Neboť oni jsou spravedliví mezi lidmi“, protože nám přišlo i do dnešní doby důležité zmínit lidi, kteří byli svatí z důvodu toho, že byli laskavější než ti ostatní.“
Výjimečnost představení pak vyzdvihl v rozhovoru pro CP principál Losers Petr Horníček:
„My se snažíme ty příběhy pojmout nejen v tom tradičním, ale i v současném, moderním stylu, to znamená, že například v Salvátorovi bude část svatořečení Anežky, která bude pojata živým chórem, šesti zpěváky, a do toho bude udělaná live designová show. Takže my vlastně rozsvítíme Salvátora a do toho bude zpívat chór.“
Představení SANTI má jen 20 termínů. Poslední uvedení bude 20. července.

Foto: Plakát k představení ND Nebezpečné známosti (©archiv ND)