Behzod Abduraimov zahraje Rachmaninova s Českou filharmonií

Behzod Abdurainov, narozený v roce 1990 v Taškentu, vystupuje po celém světě a je oceňován pro svou muzikálnost, kterou kombinuje s hlubokou citovostí i technickou zdatností. S Českou filharmonií se poprvé setkal už v roce 2014, kdy zahájil její 119. sezonu zahájil pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta a hudebního ředitele Jiřího Bělohlávka Klavírním koncertem č.3 Sergeje Prokofjeva. Vrátil se pak ještě v roce 2016, kdy v juilejní 120. sezóně provedl slavný Čajkovského Klavírní koncert č.1 pod taktovkou Jakuba Hrůši, a 2017, kdy zahrál Rachmaninovův Klavírní koncert č.3, opět pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Pro svá vystoupení na třech koncertech od 5. 10. do 7. 10. ve Dvořákově síni Rudolfina, vždy od 19:30, si tentokrát vybral Rachmaninovovu Rapsodii na Paganiniho téma z roku 1934. Skladba pro klavír a orchestr obsahuje 24 variací na slavné Capriccio č. 24 z pera Niccola Paganiniho, které kromě Rachmaninova inspirovalo i řadu jiných skladatelů, např. Brahmse.

„Po svém odchodu z Ruska Sergej Rachmaninov napsal už jen šest skladeb. Aby zajistil rodinu, musel totiž místo komponování daleko více koncertovat. Navíc jeho Čtvrtý klavírní koncert, první opus napsaný v exilu, nedosáhl očekávaného úspěchu. Štěstí ho potkalo až poté, co se s rodinou usadil na břehu Lucernského jezera ve Švýcarsku, kde takřka jedním dechem vytvořil Rapsodii na Paganiniho téma,“ říká Behzod Abduraimov o skladbě, kterou v roce 2020 nahrál s Lucernským symfonickým orchestrem pro vydavatelství Sony Classical.

Druhou skladbou říjnových koncertů je Jedenáctá symfonie Dmitrije Šostakoviče, která byla inspirována první ruskou revolucí roku 1905, zejména takzvanou „krvavou nedělí“, jež stála na jejím počátku. Její premiéra se uskutečnila 30. října 1957 v Moskvě a skladba vyvolala zcela protichůdné reakce. Straničtí představitelé ji zařadili mezi příkladná díla socialistického realismu, některými západními kritiky však byla považována za oficiální úlitbu a umělecky spíše za filmovou hudbu. Dnes je symfonie vnímána v duchu, jaký Šostakovič sám naznačil: jako projev podivně se otáčejícího kola osudu. Česká premiéra díla se konala na Pražském jaru už 21. května 1958 pod taktovkou Karla Šejny, téhož roku ji ještě dvakrát řídil Ladislav Slovák - poté ji v Rudolfinu opět provedl až Eliahu Inbal roku 2010, po více než padesáti letech.

Zdroj: tisková zpráva

Foto: Nissor Abdourazakov