Činoherní Figaro jako hold Mozartovi

Francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais napsal s odstupem několika let celkem tři divadelní hry o chytrém lazebníkovi Figarovi. Zajímavě se v nich odráží duch doby, který je spojen s proměnou chápaní sociálních vztahů ke konci 18. stol. ovlivněnou francouzskou revolucí.

Byl to prý Wolfgang Amadeus Mozart, kdo si druhou Beaumarchaisovu hru vybral a chtěl ji zpracovat jako hudebně dramatické dílo. Šlo o velmi odvážný čin, neboť druhá z Beaumarchaisových her o lazebníkovi Figarova svatba byla ve Vídni na nátlak císaře zakázána kvůli nelichotivě zpracovanému třídnímu konfliktu. Libretistovi zamýšleného Mozartova díla Lorenzu da Ponte se ale nakonec podařilo získat od císaře oficiální souhlas s operní verzí, a to ještě dříve, než se Mozart pustil do komponování. Ve Vídni sice nezažila její premiéra úspěch, jaký byl očekáván, v Praze se však stala hitem a následně si vybudovala přední místo v operních repertoárech mnoha divadel.

Příbramská inscenace vychází jak z činoherní, tak z pozdější operní podoby díla. Režisér Petr Hruška ji pojal jako hudební komedii na motivy slavných titulů. Diváci se pochopitelně dočkají příběhu o záletném hraběti, kterého potrestá i napraví láska, důvtip a šarm nejen vlastní manželky, ale také mazaného sluhy Figara a jeho vtipné a energické milé Zuzanky. S úctou i nadhledem se v Příbrami rozhodli vzdát svou verzí v podobě komedie se zpěvy hold klasikovi francouzské komedie, ale také geniální hudbě W. A. Mozarta, kterému právě díky „Figarce“ jeho Češi rozuměli a rozumějí.

Autor scény a kostýmů Miroslav Král zůstal ve svých představách věrný klasické vizuální podobě díla. O hudební nastudování se postaral Zdeněk Dočekal. V obsazení jednotlivých rolí diváci uvidí: Martina Holzknechta, Petra Floriána, Lucii Valenovou, Elišku Nejedlou, Kryštofa Grygara, Kateřinu Fixovou, Jaroslava Someše, Roberta Tylečka, Lukáše Typlta, Annu Fixovou, Andreu Tomsovou a Annu Šmídovou.

Foto: Lukáš Janičina