Divadelní variace na Šostakoviče

V Divadle MeetFactory uvádějí v život novou nevšední inscenaci o životě slavného skladatele Dmitrije Šostakoviče. Název divadelní hry je odvozen od literární předlohy: Julian Barnes: Hukot času.
Hukot času je autorskou adaptací fiktivního životopisu Dimitrije Šostakoviče. Obohacuje nabídku divadelních inscenací, které lze shlédnout v nevšedním prostředí průmyslové budovy na Smíchově. Centrum pro současné umění Meet Factory sice sídlí ve specifickém prostoru mezi dálnicí a aktivní železniční tratí v ulici Ke sklárně. Za dobu svého dlouholetého působení si k němu ale už nalezli cestu mnozí zájemci o současnou hudbu, výtvarné umění a v posledních letech i o zajímavá divadelní představení.
Nejinak je to i u poslední lednové premiéry divadelní produkce v MeetFactory, která pojednává o skladateli, jenž prožil prakticky celý život v sovětském Rusku. Za Stalinova režimu byl perzekuován, protože jeho hudba neodpovídala pro svůj formalismus požadavkům státní propagandy. Po odhalení Stalinova kultu byl zase tlačen k tomu, aby se státní mocí spolupracoval. Inscenaci můžete v MeetFactory shlédnout 31. ledna, 18. února a 18. března.
Autoři inscenace včele s režisérkou hry Viktorií Vášovou uvádějí diváky do života význačného autora známé Leningradské symfonie slovy: „Nedokázal žít sám se sebou. Pouhá fráze, ale naprosto přesná. Vlastní já pod tlakem moci praská a štěpí se na dva kusy. Veřejný zbabělec žije se soukromým hrdinou. Nebo naopak. Jenže představa člověka rozštěpená kalačem ve dví je až příliš prostá.”
Při studiu života a díla světového skladatele, ale také v souvislosti s námi samotnými začne člověk pátrat po odpovědích na mnohé otázky. Jaké možnosti má člověk, bytostně přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zároveň si zachovat svou tvář - aspoň před sebou? Jaký smysl má umělecká tvorba ve společnosti, ve které nelze mluvit pravdu? Jaké zápasy s vlastním svědomím musí vést a může tento souboj generovat nějakého vítěze?
Takové otázky si kladl i autor knižní předlohy, na jejímž základě nová divadelní inscenace vznikla, anglický spisovatel Julian Barnes. Představitel postmoderny a experimentální prózy, byl třikrát nominovaný na Booker Prize. Jeho román Hukot času patří k nejnovějším dílům a znovu potvrzuje, že Barnes je mistrný spisovatel, který rád odkrývá nová témata a přináší čtenáři nevšední pohled na zajímavé postavy. To už jako frankofil potvrdil ve svém Flaubertově papoušku. U nás ale vyšly i další jeho knihy, jako například Historie světa v 10 ½ kapitolách, Jak to vlastně bylo? a další.
V divadelním zpracování Hukotu času hrají: Tomáš Janypka, Anna Datiashvili, Matěj Šumbera. Na violoncello hraje Štěpán Drtina.
Foto: Profimedia