Do Státní opery se vrací Vzdálený zvuk Franze Schrekera

Ocitáme se v neurčitém, životem pulsujícím, moderním evropském městě. Fritz je dobře známým profesorem konzervatoře se skladatelskými ambicemi, Grete, jeho studentka a láska, mladou dívkou z chudého předměstí. Postupně jsme svědky jejich tří osudových setkání a opětovných odloučení, mezi nimiž uběhne vždy několik let… Na jeviště Státní opery se po 102 letech vrací díky projektu Musica non grata jedno z nejúspěšnějších operních děl 1. poloviny 20. století – Vzdálený zvuk (Der ferne Klang) rakouského skladatele s českými kořeny Franze Schrekera (1878–1934). V hlavních rolích se představí Světlana Aksenová a Aleš Briscein, hosté prestižních operních scén v Paříži, Berlíně, Vídni, Madridu či Curychu.

Režisér Timofej Kuljabin, dvojnásobný držitel Ceny „Golden Mask“ za „Inscenaci roku“, se ve svém režijním pojetí nechává inspirovat mimo jiné Shafferovým Amadeem či filmem Spalující touha Stanleyho Kubricka. „Opera Vzdálený zvuk pro mne není příběhem romantické lásky a klamných iluzí. Je o podstatě a právech skutečného talentu. O to více, pokud je jím obdařena žena,“ představuje Kuljabin svůj režijní koncept.

Krása Schrekerovy hudby si nic nezadá s velkolepostí wagnerovských či straussovských partitur, zůstává však neustále v „à la debussyovském“ pohybu. Od první vteřiny doslova trhá srdce posluchače na kousky, hlasy se nesou v pianissimech vysoko nad orchestrem a publikum přestává dýchat pohlceno krásou. Navíc si Schreker rafinovaně pohrává i s naší sluchovou perspektivou. Jeho práci se zvukem trefně popsal světoznámý německý dirigent Ingo Metzmacher. Přirovnal ji k principu jakýchsi akustických kamer, kde posluchač stojí uprostřed a neustále se tak pohybuje mezi čtyřmi až pěti zvukovými zdroji. Můžete se tak těšit na sbor schovaný za scénou či malé ansámbly rozeseté v tajných zákoutích. Schrekerovy opery se přibližují rozhlasovým hrám, jistému druhu zvukové montáže. I v tomto ohledu jsou pro posluchače naprosto fascinujícím zážitkem. „Pro mě byla tahle opera zjevením, […] doslova jsem se v té smyslně dusné, vášnivé hudbě utápěl. Doprovázela celý můj život. Znám z ní každou notu a udělala ze mě jiného člověka... Neustále o ní sním a samozřejmě ji dokonale chápu,“ vyjádřil se o tomto díle jeden z největších umělců 20. století klavírista Svjatoslav Richter.

Prvního uvedení díla v Čechách se ujal šéf opery Nového německého divadla v Praze Alexander Zemlinsky, premiéra se konala v jeho nastudování 20. května 1920. Vy si ji budete moci vychutnat od 20. března do 10. dubna 2022 ve Státní opeře. S nákupem vstupenek však dlouho neotálejte, protože opera se v Praze dočká pouhých pěti provedení!

Foto: SOP