Händelův Izrael v Egyptě v pražském Rudolfinu

Úspěšný program orchestru se na pódium Rudolfina vrací po 3 letech, vřelé ohlasy však vyvolal třeba i před nedávnem, na prestižní mezinárodní přehlídce ve francouzském Besançonu nebo na tuzemském Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě.

Izrael v Egyptě zaujímá mezi Händelovými oratorii výjimečné místo — na rozdíl od ostatních je epické, převažují v něm sborové části a chybějí jmenovitě označené jednající osoby. „Sbor má v tomto díle hlavní úlohu, sólových částí je pomálu. Sborové části jsou nesmírně dramatické, nesmírně rozsáhlé a náročné, nejen v koloraturách, ale i na udržení fráze, a i ta tessitura je pro soprán poměrně vysoká. Je to velká výzva, ale věřím, že se s ní popereme dobře,“ říká jedna ze sólistek a členka Collegia Vocale 1704, sopranistka Helena Hozová.

Ve svém ztvárnění starozákonního exodu Izraelitů z Egypta, které mělo premiéru v dubnu roku 1739, Händel dokázal — zejména v druhé části — zobrazit děj hudebními prostředky s takovou intenzitou, vynalézavostí a přesvědčivostí, že publikum doslova tajilo dech. K tomu přispívá i dvojsborová koncepce, použití pozounů a do té doby absolutně neslýchaný recitativ sboru na slova „He sent a thick darkness“. Dalším do značné míry experimentálním polem byly pro Händela árie, komponované nikoli na verše, nýbrž na biblické vyprávění v anglickém jazyce. Později vytvořil už jen jedno oratorium výhradně na biblickou prózu — jeho Mesiáš na libreto Charlese Jennense podle novozákonních textů měl premiéru během skladatelova pobytu v Dublinu v dubnu roku 1742.

Foto: Petra Hajská