Kafe, knihy, opera

16.9.2020 / Kulturní servis / Marek Šulc

Dvě krátké opery spjaté s významnými funkcionalistickými památkami Brna ukážou zevšednělá místa, kde se běžně popíjí káva nebo listuje knihami, v novém světle a kontextu. Dvojice představení začne 16., 17. a 18. října 2020 vždy ve 20 hodin v Zemanově kavárně a cukrárně, odkud se po první části všichni přesunou do nedalekého Knihkupectví Michala Ženíška. Na své si přijdou soustředění ctitelé současné hudby i náhodní kolemjdoucí, kteří dosud považovali operu za exkluzivní žánr přístupný pouze náročnému, poučenému publiku. 

V roce 2018 se posluchači ochotně přezuli do žabek, aby mohli u bazénu Lázní Rašínova sledovat, jak se hraje Poslední pólo. V nostalgické opeře o zlomeném srdci, černém svědomí a odpuštění dostaly po boku tří odvážných vokalistů v plavkách prostor také půvabné akvabely. Dílo skladatele Marka Ivanoviće a libretisty Josefa Škarky vzbudilo velký mediální i posluchačský zájem atraktivním prostředím, osobitým zpracováním námětu i využitím specifické akustiky plaveckého bazénu. 

Autory dvou letošních novinek Věčná slečna Bledá a Hra o Malinu jsou v prvním případě Markéta Dvořáková společně s Ivem Medkem, druhou z nich zkomponoval Lukáš Sommer, libretistou zůstává osvědčený Josef Škarka. Šplouchání vody a dlouhý dozvuk Posledního póla vystřídá vůně kávy a šustot čerstvě vytištěných stránek. 

Spolek Hausopera uvádí nové komorní opery komponované na míru různým místům města Brna, která jsou pozoruhodná architektonicky, svým příběhem nebo geniem loci. Zakládajícími členy jsou operní pěvec Josef Škarka, hudební publicista Boris Klepal a produkční Lucie Kořínková. Iniciátor celého projektu Josef Škarka přibližuje vznik Hausopery: „Nápad hrát opery ve všedních prostorech, kolem kterých chodíme každý den, přicházel postupně. Na počátku jsme přemýšleli o Hře o Malinu pro Ženíškovo knihkupectví, na ni se nabalily další nápady, pro které je Brno se svojí krásnou absurditou skvělým podhoubím. Vzpomínám si, že jsme si s Borisem Klepalem kdysi říkali, že oživování města přece nemůže spočívat jen v pití piva na chodníku a náměstích, ale bylo by fajn se projít se ulicemi a jen tak „náhodou” si odskočit třeba na operu do cukrárny nebo knihkupectví. Aby tak opera, potažmo divadlo, bylo všude, kde si ho jen lze představit.“