Liebestod aneb Neustále cítím v očích zápach krve. Nová inscenace Činohry Národního divadla

Do Prahy přijíždí se svou nejnovější inscenací, která měla premiéru na loňském festivalu v Avignonu, jedna z nejvýraznějších osobností současné evropské scény Angélica Liddel.

Excentrická performerka, režisérka a autorka se ve svých inscenacích vždy zabývá autobiografickými tématy, pro která hledá metaforický rámec. Tentokrát spojuje příběh „božského toreadora“ Juana Belmonta a hudbu Richarda Wagnera, aby se vydala po stopách vlastního divadelního jazyka.

Tvorba Angélici Liddel je vždy výrazně vizuální a obrazivá, tělesná a zároveň založená na intenzitě mluveného slova. Na jevišti je pokaždé ona, se svou nekonečně silnou energií, a hledá a nachází divadelnost všude kolem nás. „Jsou to dějiny divadla a zároveň dějiny mých kořenů,“ říká o inscenaci Liebestod, jejíž název vychází ze závěrečné árie opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera z roku 1865, a znamená doslova „usmrcení láskou“.

Samotné slovo Liebestod odkazuje k erotice smrti neboli lásce, která vede ke smrti. Je to představa milostného spojení dvou lidí, které dochází naplnění až ve smrti, nebo dokonce až po ní. Smrt byla i posedlostí toreadora Belmonta, který býčí zápasy vnímal spíš jako spirituální cvičení nesoucí emoce nekonečným prostorem až na věčnost. Neutuchající hledání tragické krásy, snaha o přímé setkání s duchovnem, jsou přítomny jak v toreadorově praxi, tak v jevištní práci Angélicy Liddell. „Hledám okamžik krásy, proměnu, nadšení, světlo a lesk, chci vyjádřit zanícení milujícího člověka,“ uvádí režisérka.

Liebestod je obětní rituál, ve kterém jde o víc než jen o dějiny býčích zápasů, „je to dílo zamilované smrtelnice, ale je to zároveň akt obětování“.

Představení se uskuteční na Nové scéně Národního divadla 9. a 10. června.

Foto: Archív Národního divadla (Christophe Rraynaud de Lage)