Malá manželka, vůně Verbeny

Příběh malé Cio-Cio-San zaujímá sedmé místo v žebříčku nejuváděnějších operních děl a tragická zápletka již od roku 1904 dojímá miliony lidí po celém světě. V komorním příběhu s překvapivě jednoduchou zápletkou vsadil Puccini na psychologii postav, které hudebně rozkrývá do nejmenších detailů.

• Lívia Obručník Vénosová a dámský sbor

Pod hudebním nastudováním je podepsán italský dirigent Paolo Gatto, který je považován za jednoho z předních odborníků na Pucciniho tvorbu. „Madama Butterfly zaujímá v mém profesním životě velmi významné místo a patří mezi mé nejoblíbenější opery,“ prozrazuje dirigent. „Puccini obdivuhodně pracoval s leitmotivy, jejichž pomocí hudebně ztvárnil nejen jednotlivé postavy, ale vykreslil dokonce i jejich emoce. Dílo je neuvěřitelně detailně propracováno a je jakousi Pucciniho intimní introspekcí," říká Paolo Gatto.

„Při zkouškách kladu největší důraz především na skvělý zvuk a hlavní je, abychom na něm orchestr, sólisté, sbor i já pracovali společně. Ačkoli mám hlubokou představu a pevnou koncepci, jak chci, aby dílo znělo, přesto třeba frázování nebo různé zvukové efekty často, a rád, přizpůsobuji ansámblu, který mám před sebou," dodává Paolo Gatto.

• Jana Šrejma Kačírková

Režie se zhostila činoherní režisérka Kateřina Dušková, která s operním souborem DFXŠ v minulosti úspěšně spolupracovala v inscenacích jako Jakobín nebo Legenda z Mlžných hor. „Tolik překrásné hudby plné citu a lásky, a proti tomu tak strašný a surový příběh patnáctileté dívky a amerického vojáka,“ přibližuje svůj pohled režisérka. „Když zavřu oči, slyším v Pucciniho hudbě pohádku o dokonalé lásce, slyším spojování dvou duší a těl navěky a jen tu a tam a zcela nenápadně zazní ostří hrotu, kterým sběratelé připichují pestrobarevné motýlky ke kartonové desce. A pak ty oči otevřu a slyším a vidím realitu. Vidím matku, která se vzdává svého dítěte pro jeho dobro. Vidím ženu, které bolestí puká srdce, vidím to, co vidět nechci. A pak s údivem hledím na sílu ducha, kterou nezlomí ani smrt,“ sděluje své pocity Kateřina.

• Stanislava Kozubíková a Pavol Kubáň

Scénografie se ujal Pavel Kodeda, který přibližuje vizuální stránku inscenace: „Koncepce scénografie koreluje s dramaturgickým výkladem hlavní postavy Cio-Cio-San jako dívky, která uvěřila dívčím snům a stala se obětí zištných lží lehkovážných mužů. Posuvná průsvitná paravánová stěna dělí prostor na japonské uvnitř a vně,“ vysvětluje výtvarník.

Roman Šolc byl osloven, aby pro libereckou Madama Butterfly vytvořil kostýmy. „Snažil jsem se jít cestou, která by na první pohled nepůsobila, že jsme v Japonsku, ale současně aby příběh, scéna i kostýmy byly uceleným konceptem výtvarného názoru,“ říká kostýmní výtvarník. „Chtěl jsem, aby výtvarno korespondovalo s hudbou, stejně tak jsem ale hned od počátku věděl, že bych nerad replikoval japonská kimona, bílé obličeje a výrazné červené rty. Myslím, že se mi podařilo najít jakousi lehkou stylizaci, která voní Japonskem a je zároveň nenásilná. S celkovým konceptem souvisí také citlivé pojetí make-upu, které není přehnané. Kostýmy jsou laděné do odstínů šedé a látky na ně jsme si nechali dovézt z Itálie,“ říká Roman Šolc.

• Lívia Obručník Vénosová a Petra Vondrová

V hlavní roli Cio-Cio-San se alternují Lívia Obručník Vénosová a Jana Kačírková. Zeptali jsme se Lívie Obručník Vénosové, jak se jí na italské opeře pracovalo s italským dirigentem. „Na tuto otázku mohu odpovědět pouze, že mě potkalo štěstí, že jsem mohla pracovat s italským dirigentem Paolem Gattem," říká sopranistka. „Nic mi při zkoušení neodpustil. Každou frázi vracel tak dlouho, dokud nebyl maximálně spokojený," popisuje Lívia. „Pro mě osobně bylo na této roli nejnáročnější rozvržení sil fyzických i psychických a utáhnout Cio-Cio-San od začátku až do konce," přiznává pěvkyně. „Fascinuje mě na ní její dívčí křehkost a ženská síla," uzavírá Lívia.

• Aleš Briscein

V roli Pinkertona se alternuje tenorista Aleš Briscein s Paolem Lardizzonem. „Pinkerton mi byl ted v Liberci nabídnut jako v pořadí třetí. Jednou to bylo v zahraničí, druhá nabídka byla do Národního divadla na produkci s Jiřím Heřmanem, ale časově volný jsem byl až teď," vzpomíná Aleš Briscein. „A musím přiznat, že to, co mě zlomilo v rozhodnutí tuto nabídku přijmout, byl fakt, že dirigentem inscenace je Paolo Gatto. To pro mě byla záruka opravdu originálního hudebního nastudování, Paolo platí za specialistu na Pucciniho," přiznává tenorista. „Role Pinkertona byla vystavěna precizně hned od začátku," popisuje Aleš Briscein. „Paní režisérka použila jako součást Pinkertona jeho kumpány, tedy partičku stejně naladěných námořníků, kteří si v podstatě přijeli užít života plnými doušky do Japonska. A kteří se trumfují, kdo udělá lepší kontrakt na dům, na svoji nevěstu. To je i případ Pinkertona, který udělá kontrakt na 99 let, může se manželky kdykoliv zbavit, může to kdykoliv zrušit. Arogance, neúcta a nepochopení kulturních odlišností je tady dost podtržená."

Co bylo na ztvárnění Pinkertona nejtěžší? „V opeře dochází k momentu, kdy se změní světelný design a okolo Pinkertona se udělá čarovný kruh a on při tomto magickém kouzlu začne nahlížet na Butterfly v trošku jiném světle a pohledu na situaci, která ho činí víc zodpovědným z té situace. Začíná si uvědomovat, že hra s city může dojít někam velmi daleko, odkud už nemusí být návratu. Popsat tento přerod v roli je velmi těžké, aby se v této frivolní postavě objevil a zazněl tam," říká Aleš Briscein.

• Jana Kačírková a Aleš Briscein

Zeptali jsme se Aleše Brisceina, jak se mu spolupracovalo s činoherní režisérkou. „Kateřina Dušková je režisérka, která již má zkušenost s operou, a spolupráce byla velmi příjemná," pochvaluje si tenorista. „Pakliže režiséři respektují hudbu, mají k ní ohled a jsou schopni ve svých vizích ustoupit hudbě, která je každým momentem v opeře, tak to beru jako obohacující žážitek. Činoherní režiséři odstraňují z opery klišé a nánosy, které tam máme zajeté. I temporytmus je s nimi jiný," říká Aleš Briscein. „Kolikrát se stalo, že paní režisérka řekla - ten příchod, ač ta muzika nás vede v jiném tempu, pojďme přijít civilněji, rázněji. Jsou to momenty, ale když to člověk vnímá na jevišti, dá za pravdu, že to více příběh zcivilní," dodává Aleš Briscein.

• Alžběta Vomáčková, Aleš Briscein, Josef Moravec

Příběh se odehrává na přelomu 20. století v japonském přístavním městě Nagasaki. Důstojník amerického loďstva B. F. Pinkerton se z rozmaru ožení s mladičkou gejšou Cio-Cio-San přezdívanou Butterfly, která ale sňatek bere vážně. Pinkerton se vrací zpět do Ameriky, zatímco Butterfly čeká na jeho návrat. Po tři roky každý den vyhlíží jeho loď. A není sama – porodila syna. Pinkerton se nakonec skutečně vrací, ale připlouvá i se svou americkou manželkou. Jsou rozhodnuti dítě odvést a vychovat ho v Americe. Butterfly se pokorně podřizuje a vzdává se svého syna. Své neštěstí ovšem neunese a umírá.

Foto: Daniel Dančevský