Národní divadlo představuje sezónu 2020/2021

4.3.2020 / Kulturní servis / Marek Šulc

BALET NÁRODNÍHO DIVADLA 2020/2021

„Mám radost z výhledu na novou sezonu Baletu, jež přinese tři premiéry, devět titulů a projekt Dance Laboratory. Zároveň s potěšením dodávám, že jsme dosáhli mezinárodního renomé, a to nejen díky hostování v mnoha zemích, kdy jsme šířili dobré jméno Baletu Národního divadla, ale také spektrem našeho repertoáru, který se může měřit s nejznámějšími světovými baletními tělesy,“ říká úvodem umělecký ředitel Baletu Filip Barankiewicz.

První premiérou sezony 2020/2021 bude inscenace s názvem Phoenix. Půjde o tři původní choreografie, vytvořené speciálně pro náš soubor. Rozvíjíme tak naši dramaturgickou linii: I když v rámci repertoáru představujeme akademickou klasiku i neoklasická díla, snažíme se klást patřičný důraz na současný tanec a novou tvorbu, kreativitu. Těšit se můžete na trojici choreografů: Douglas Lee, Alejandro Cerrudov a Cayetano Soto. Světová premiéra titulu se odehraje 12. listopadu 2020 v Národním divadle.

Druhou premiérou sezony se totiž stane Romeo a Julie Johna Cranka. Inscenace to bude velice prestižní, a to i díky spolupráci s renomovaným kostýmním návrhářem a scénografem Jürgenem Rosem. Jde o naprosto výjimečnou záležitost, Crankův balet inscenujeme v detailní rekonstrukci, Roseho scénické výpravy jsou označovány za svébytný umělecký počin. Balety Johna Cranka jsou věčné především proto, že sugestivně zachycují lidské emoce. Tanečníci prožívají vzlety i pády zamilovaného Romea a Julie do hloubky a veškeré své pocity přetavují do expresivního pohybového výrazu. Českou premiéru uvedeme 25. února 2021 ve Státní opeře.

Třetí premiéra sezony s názvem FORSYTHE–CLUG–MCGREGOR nabídne výjimečná díla tří současných uznávaných choreografů, talentovaných umělců, inovátorů světového tance, kteří obohatili svět baletu o originální jazyk a nový pohybový slovník. William Forsythe je přední osobností světového tance. Spojuje balet s vizuálním uměním, přináší na scénu abstrakci, ale i výraznou divadelnost. Jeho konceptuální choreografická vize se inspiruje výtvarnými instalacemi, filmem, počítačovou tvorbou, mluveným slovem a experimentální hudbou. V rámci inscenace uvedeme jeho legendární The Second Detail, dílo hravé, ale i silné, doprovázené rytmickou hudbou nizozemského skladatele Thoma Willemse. Česká premiéra se uskuteční 6. května 2021 ve Státní opeře.

ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA 2020/2021

„Slibuji našim stálým příznivcům, že se i v nadcházející sezoně pokusíme neustoupit z cesty, na kterou jsme se před šesti lety vydali. Váhající diváky bych rád povzbudil – nebojte se současného činoherního divadla, moderních vyjadřovacích prostředků ani jeviště, jež promlouvá dnešním jazykem o dnešku. Jak totiž říká naše oblíbené heslo: Činohra není muzeum. Pro Národní divadlo platí toto upozornění dvojnásob. Samozřejmě že se dočkáte i klasických textů, protože k úkolům Národního divadla patří pečovat o dramatický odkaz našich předků. Avšak přistupujme k němu jako ke zdroji živé kultury, nikoliv jako k pomníku, jejž musíme rekonstruovat. Divadlo je živá instituce, musí být, jinak ztratí kontakt s diváky a zmrtví,“ říká o připravované sezoně 2020/2021 umělecký ředitel Činohry Daniel Špinar.

V historické budově vám nabízíme hry, které patří do kánonu české i světové literatury a které zde režírují nejvýraznější domácí režiséři. V této sezoně k nim přibude v režii Daniela Špinara Kráska a zvíře, pohádka ve verších od Františka Hrubína. Vyšla v roce 1972 a o osm let později se poprvé a naposledy hrála v ND (tehdy v Tylově, dnes Stavovském divadle). Hrubínova poezie přesahuje dětské čtivo, Kráska a zvíře je spíš metaforický příběh o síle lásky, o tom, že odpudivá nebo jakkoliv odlišná tělesná schránka nemůže být pro hluboký cit překážkou. Věříme, že se v Národním divadle na reprízách této inscenace sejdou diváci všech generací.

„Velkou“ činohru vám nabídneme také ve Stavovském divadle, v této sezoně to opět budou tři tituly širokého rozpětí. Začneme Vassou Železnovovou od Maxima Gorkého. Ten se na česká jeviště vrací teprve v posledních letech, navíc velice opatrně – historický ostych před ruskými dramatiky je v Gorkého případě posílen jeho někdejším prominentním postavením v Sovětském svazu a protežováním v československém socialismu. Jeho Vassa Železnovová má dvě verze; my se vracíme k původní, málo hrané variantě z roku 1910, již autor o čtvrtstoletí let později přepracoval podle Stalinova přání. „V původním textu nenacházíme historickou senzaci, nýbrž příběh ženy, která se ze všech sil snaží zachovat svoji rodinu, zatímco svět kolem se hroutí. Hra přináší působivou mozaiku osobních vztahů, jež se do značné míry stává otiskem společenské situace. Inscenace v režii Jana Friče přinese řadu významných hereckých příležitostí. Jsme rádi, že text uvedeme v novém překladu, který pro nás pořídila Alena Machoninová,“ přibližuje inscenační záměr Daniel Špinar.

Propojení minulosti a současnosti bude tématem rovněž inscenace Lid versus Kramer v režii Petry Tejnorové, jejíž inscenace jste viděli na Nové scéně – ve Stavovském divadle debutuje. Její doménou jsou mimo jiné v realitě zakotvené příběhy, intenzivně propojené s místem uvádění. Tématem inscenace proto bude sama budova Stavovského divadla a nechvalně proslulá událost z roku 1920, kdy se Češi násilím zmocnili divadla a doslova ho vyrvali německým hercům, kteří ho tehdy měli v pronájmu. Z násilného záboru se stala politická událost, již si české divadlo odpykalo, protože prezident Masaryk následně neposkytl Národnímu divadlu subvence na novou budovu. Množství dochovaných archiválií slibuje nejen ponor do našich dějin, ale i možnost vidět důsledky neuváženého chování v rozbouřené době.

Třetím titulem snad nadchneme fanoušky „nesmrtelné“ klasiky, neboť do Stavovského divadla se vrátí Shakespeare. Komedie Mnoho povyku pro nic patří mezi jeho nejjiskřivější kusy – je o lásce, intrice, nedorozumění. Takový text potěší nejen diváky, ale i herce, protože ti se se slavným Alžbětincem rádi jevištně utkávají. Věříme, že v režii Daniela Špinara a překladu Jiřího Joska půjde o komedii pro všechny milovníky žánru.

„Pokud by vám naše tituly nestačily, vězte, že v průběhu sezony uvedeme zahraniční hosty na festivalu Pražské křižovatky, který je vstřícnou možností, jak poznat, co se děje v divadlech mimo naši zemi. Milovníky diskusí rádi uvidíme na našich pravidelných ND Talks a zcela jistě vás čekají i další mimořádné akce pod naší hlavičkou Nová krev. Uvědomujeme si, že v šesté sezoně už naše krev není tak ‚nová’, jako byla v roce 2014 s naším nástupem, ale budeme-li se v divadle stále potkávat, věřím, že bude ještě tepat,“ uzavírá Daniel Špinar.

OPERA NÁRODNÍHO DIVADLA 2020/2021

„Program tří historických operních budov Národního divadla si klade za cíl dát každé scéně zřetelný profil. Historická budova je domovem hrdé české operní tradice a měla by zůstat národním svatostánkem určeným pro širokou veřejnost. V první sezoně zde uvedeme nová nastudování Janáčkovy Káti Kabanové a Smetanovy Prodané nevěsty. Sezonu samotnou zahájíme v historické budově s Carmen, tedy nejoblíbenější operou všech dob. Stavovské divadlo je neodmyslitelně spjato s Mozartem, a proto zde budeme v nadcházejících letech uvádět výhradně jeho opery počínaje prvním titulem v „Da Ponteho sérii“, Donem Giovanni. Prvních padesát let existence Státní opery (od roku 1888 do roku 1938) představovalo mimořádně významné a inspirativní období v dějinách opery. Na její scénu navrátíme velkou operu 19. století (v příštím roce to bude Wagner a Verdi), ale společně objevíme i skvosty první poloviny dvacátého století (Schrekerův Der ferne Klang, který se v Praze hrál naposledy v roce 1920). Těšit se můžete rovněž na nové umělecké impulsy, například v podobě prvního pražského uvedení Ligetiho Le Grand Macabre,“ shrnuje plán operní sezony 2020/2021 umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen.

Rekonstrukce Státní opery proběhla úspěšně a od slavnostního galakoncertu v lednu 2020 se na její scénu vrátilo šest titulů. Pro nadcházející sezonu 2020/2021 připravuje Opera Národního divadla celkem osm premiér doplněných řadou koncertů.

Již 27. května letošního roku zahajujeme rozsáhlý projekt Musica non grata – čtyřletou sérii operních  a hudebních děl skladatelů pronásledovaných nacistickým režimem. Tento ambiciózní program zahájí dvě premiéry v Národním divadle (Weinbergerův Švanda Dudák a Špalíček Bohuslava Martinů), následované  v červnu koncertním provedením Zemlinského komedie Šaty dělají člověka.

Nepochybným zlatým hřebem sezony se stane uvedení Wagnerových Mistrů pěvců norimberských, kterými byl kdysi v budově současné Státní opery zahájen provoz. Inscenaci realizuje tým britského režiséra Keitha Warnera, scénu navrhne slovenský scénograf Boris Kudlička a po hudební stránce operu nastuduje hudební ředitel Státní opery Karl-Heinz Steffens.

První podzimní premiérou bude Bizetova Carmen v režii zkušeného Grischy Asagaroffa pod taktovkou hudebního ředitele Opery Národního divadla Jaroslava Kyzlinka. Těšit se dále můžeme na dvě skvělé inscenace klasických českých oper: režisér Calixto Bieito a dirigent Christopher Ward nám představí svoji interpretaci Káti Kabanové. Následně pražskému opernímu  i filmovému publiku dobře známá režisérka Alice Nellis uvede novou produkci Prodané nevěsty.

V  březnu nás čeká nová inscenace Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, připravená švédským režisérem Alexanderem Mørk-Eidemem a italským dirigentem Rinaldem Alessandrinim, který přislíbil, že bude v Praze dirigovat všechny tři Da Ponteho opery. Barbora Horáková dosáhla v posledních letech vynikajících úspěchů na světové scéně (získala cenu „Objev roku“ na udělování Mezinárodních operních cen 2018) a jako rodilá Pražačka se v příští sezoně vrátí domů, aby nám představila své pojetí typicky „mužské“ opery – Verdiho Rigoletta. Český skladatel židovského původu Franz Schreker musel před svojí smrtí v roce 1934 vytrpět mnoho šikany a surového ponižování ze strany nacistů. Jeho operu Der ferne Klang uvedl pro pražské publikum Alexander Zemlinsky již v roce 1920. Zemlinsky působil dlouhá léta jako ředitel Nového německého divadla, jak se Státní opera jmenovala až do vypuknutí druhé světové války. Úkol znovu uvést Schrekerovo mistrovské dílo byl svěřen mladému ruskému režisérovi Timofeji Kuljabinovi. Sezonu završíme jedním z nejúspěšnějších titulů současné operní tvorby – Ligetiho Le Grand Macabre. Režii, scénografii i návrh kostýmů si vezme na starost britský režisér Nigel Lowery. V závěru sezony nás čeká Festival opery. Mezi 12. a 27. červnem 2021 budeme hrát všech osm nových titulů uvedených během sezony. Věříme, že tím zvýšíme zájem o náš program a přilákáme do Prahy ještě více milovníků opery ze zahraničí.