Národní zažije mnoho povyku

Premiéra Shakespearovy komedie v Národním divadle

Činohra Národního divadla v Praze přichystala další premiéru této sezóny – divadelní hru Williama Shakespeara Mnoho povyku pro nic. Titul z roku 1599, který je i po staletích neuvěřitelně oblíben a patří mezi dramatikovy nejzábavnější hry, připravila s herci v dramaturgii Ilony Smejkalové režisérka Daniela Špinar. V premiérovém provedení mohou diváci Shakespearovu komedii vidět ve Stavovském divadle 12. a 13. května.

Shakespearova hra Mnoho povyku pro nic by vlastně mohla být „jen“ obyčejnou hrou o lásce a intrikách – tedy vyprávěním o dívce Héře, kterou její nápadník Claudio zavrhne pro zlou pomluvu – kdyby ovšem současně nevyprávěla i nesmírně vtipný příběh sbližování druhého páru, Beatricie a Benedika, kteří o sobě tvrdí, že se nikdy a za žádných okolností nezapletou s osobou druhého pohlaví. Autor v textu skloubil hned tři odlišná dějová pásma, kromě dvou milostných linií i groteskní pasáže popletených strážníků. Aktuální vývoj partnerských vztahů nabízí dnes navíc možnost vykládat postavy Beatricie a Benedika jako prapředky dnešní generace singles. Ale jsou skutečně takovými jsou? Odpověď by mohlo naznačit i nové zpracování komedie činoherním souborem Národního divadla v Praze

Mnoho povyku pro nic provokuje mnohé divadelníky nejen svým názvem a příběhem, ale také hořkým podtónem závěrečného všeobecného svatebního veselí. Režisérka Daniela Špinar si příběhy mužů i žen, již se bojí vztahů a závazků, vybírá pro své inscenace poslední dobou opakovaně: „Konkrétně Povyk mám ze Shakespearových komedií vedle Snu vlastně nejraději. Možná proto, že se dokážu silně vžít do obou hlavních postav – Beatricie a Benedika. Odmítání lásky a vytěsňování potřeby být svázán s někým druhým znám totiž velmi dobře. Člověk si namlouvá, že může být sám, že je to pro něj vlastně nejlepší, nejpraktičtější, v dnešní době i nejekonomičtější – na nikoho se nevázat a prodírat se životem v osamělém opancéřovaném voze se vztyčenou hlavou. Protože kdo miluje, je zranitelný. Jenže každý takový souboj je nejenom směšný, ale především marný! Každá lidská bytost lásku potřebuje, a potřebuje ji nejenom přijímat, ale i dávat. Hra je ale i o nebezpečných pomluvách a trapném špehování. Právě toto jsou témata, kterými se chci v inscenaci zabývat. Skrze geniálního autora Shakespeara. Pokud možno s láskou – a humorem,” dodává Daniela Špinar.

Zajímavé postřehy ke hře poskytuje rovněž vhled do její historie a rozboru. Hru v Národním divadle dramaturgicky připravila dramaturgyně Ilona Smejkalová. Příběh cudné dívky křivě nařčené z nevěry, posléze však plně rehabilitované, byl vždy velmi populární a měl v literatuře mnoho verzí. Sám Shakespeare se nepochybně inspiroval povídkou z knihy Mattea Bandella, která se odehrává roku 1282 v sicilské Messině, kdy Sicilané vyhnali z ostrova Francouze, a Sicílie přešla pod španělskou vládu. Zápletku Benedika a Beatricie naopak vytvořil sám, jejich veselá válka má dramatickou obdobu ve Zkrocení zlé ženy a dramatik tu mohl využít divadelní působivosti určitých zaběhaných typů.

Zajímavý je i rozbor samotného názvu hry. Ve výslovnosti alžbětinské angličtiny splývaly výrazy „nothing“ a „noting“. Slovo „note“ ovšem mj. znamenalo i sledování, pokoutné šmírování nebo dokonce fízlování. A v Shakespearově hře se neustále opakují scény „naslouchání“, „odposlouchávání“ a podobných činností, při nichž si pozorovatelé mnohé věci vykládají mylně. Nedávno zesnulý překladatel Jiří Josek, jehož přebásnění jsme pro naši inscenaci zvolili, pak dodával: „Navíc – Angličani milovali erotické dvojsmysly. Muži měli mezi nohama ‚všechno‘ (all), ženy ‚nic‘. Takže ‚nothing‘ znamená také mnoho povyku kvůli sexu, explicitně kvůli ženským genitáliím, chceme-li.“

Na českých jevištích se hra prosadila až roku 1859, kdy ji v překladu Jakuba Malého uvedl František Kolár ve Stavovském divadle. Hlavní role, v dobovém překladu tedy Blaženu a Beneše, ztvárnili Anna Manetínská Kollárová a Josef Jiří Kollár. V Národním divadle se pak Povyk v dalších letech objevil několikrát.

V novém nastudování uvidíme na jevišti Stavovského divadla v rolích jedné z ústředních dvojic Beatricie a Benedika Lucii Polišenskou a Roberta Mikluše, v roli Dona Juana Igora Orozoviče a v dalším obsazení Shakespearových postav např. Sašu Rašilova, Davida Matáska, Radúze Máchu, Jana Bidlase, Filipa Rajmonta, Jindřišku Dudziakovou, Alenu Štréblovou, nebo Lucii Brychtovou.

Foto: Martin Špelda

Podcast