Očitý svědek

Činohra Národního divadla bude od čtvrtka 18. února na svém webu uvádět film Očitý svědek. Ten zpracovává poválečný masakr na návrší u Přerova zvaném Švédské šance, kde bylo zabito 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků - většinou žen a dětí. Čechoslováci zde zabíjeli Čechoslováky. Autentická svědectví o této hrůze inscenátoři nahráli s herci na kameru tak, že připomínají prostředí, v němž všichni už rok žijeme: hovory na Skype nebo Zoom.

Premiéra filmu režiséra Jiřího Havelky a dramaturgyně Marty Ljubkové bude 18. února v 18:00, prodej elektronických vstupenek k inscenaci začne v ten okamžik na inscenační webové stránce. Vstupenka platí 30 dní ode dne nákupu, během nichž je možné se na stránku opakovaně vracet. Ve filmu hrají Saša Rašilov, Jan Bidlas, Filip Rajmont, Igor Orozovič, František Němec, David Prachař, Jiří Štěpnička, Matyáš Řezníček, David Matásek, Vladimír Javorský, Patrik Děrgel, Filip Kaňkovský, Petr Vančura, Radúz Mácha a další herci Činohry ND i hosté.

Zakoupením vstupenky získá divák přístup k filmu sestavenému z autentických svědectví a k bohatému bonusovému materiálu. Očitý svědek není běžná inscenace, ale není to ani pouhý film. Je to mikrosvět vystavěný kolem tragického příběhu z léta 1945. V jeho středu je autorský film složený z autentických svědectví – a kohokoli zaujme některá z postav, může se na její zprávu podívat v jednotlivých videích. Ale může se ponořit také do dobových materiálů: do fotografií, do jazyka vyšetřování, spisů, úřední mluvy, která halí lidskou tragédii v mezním historickém období. Divák sám se vlastně stává autorem své vlastní verze (ne)dávné události.

Příběh jako takový se odehrál v noci na 19. června 1945, měsíc po konci války a na jednom moravském nádraží se setkávají dva transporty. V prvním jedou Karpatší Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet a teď se vracejí domů do Dobšiné, Kežmarku, Gelnice a dalších obcí. V druhém jsou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra.

Setkání těchto dvou skupin, jejichž někteří členové se osobně znali, vyústí ve vraždu 265 navrátilců, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz "vypořádat se s esesáky". Dalším dramatem je pozdější vyšetřování zločinu a řada očitých svědectví a dalších dokumentů, jež z něj zůstala dochována. Známé tak jsou Pazúrovy výpovědi, zprávy, žádosti o milost, ale i události z pohledu tehdejšího starosty Lověšic i jejich obyvatel, kteří se zúčastnili nařízeného kopání hromadného hrobu. Doložené je, kdo vystřelil, co prohlásili spolucestující z transportu a co ti, kteří se pak s vojáky zase setkali doma na Slovensku.

Dramaturgyně Marta Ljubková uvedla, že inscenace měla být původně postavená na dokumentárních materiálech a formálně se inspirovat antickým divadlem. Nakonec se tvůrci kvůli zavřeným divadlům nechali inspirovat virtuálním prostředím. "Každodenní zírání do obrazovek a hodiny on-line debat nám připomněly policejní a soudní výslechy, které jsme měli připravené pro jevištní verzi. Tak jsme rozšířili původní koncept na několikagenerační výpověď o tom, co může přinést lidské zlo, ale i lhostejnost a strach, a nakonec jsme ji upletli jako obrovskou síť, v níž se může chytit skoro každý," říká Ljubková.

Foto: ND