Pocta divadlu Semafor

Liberecké divadlo připravilo novou inscenaci, jíž vzdává poctu divadlu Semafor a zejména pak Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi. Nová hudební komedie, přesněji řečeno revue s názvem SEMAFOR, je poctou slavnému malému divadlu. Její světová premiéra je naplánována do dvou večerů 18. a 23. června v 19 hodin v Šaldově divadle. Diváci však uvidí inscenaci také v rámci Open Air produkce na zámku Lemberk, kde se bude hrát 12. srpna.

Diváci se mohou těšit především na slavné evergreeny ze společné dílny Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, propojené příběhem klaunů, kteří nás provedou okamžiky spojenými s historií legendárního divadla od jeho vzniku až do konce šedesátých let. Chybět nebude ani živá kapela pod vedením Dalibora Tuže. Soubor divadla DFXŠ předvede pod vedením režiséra a spoluautora scénáře Šimona Dominika nejen svůj herecký, ale i hudební a taneční talent, a to ve spolupráci s baletním souborem divadla.

Když na samém konci padesátých let vznikl hudebně-divadelní fenomén Semaforu, do české kultury s ním vtrhla zcela nová energie. Jeho tvůrci programově navazovali na poetiku pánů Voskovce a Wericha, byl zde však jeden zásadní rozdíl - Semafor se ve srovnání s Osvobozeným divadlem od samého počátku profiloval jako divadlo zcela nepolitické.

Přesto jej však diváci vnímali jako jistý ostrůvek svobody a stávali v dlouhých frontách třeba i celou noc, jen aby sehnali lístky na představení. Začínala tu celá řada budoucích hvězd populární hudby, jako například Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová či Naďa Urbánková a jejich tehdejší hity se zpívají dodnes. Některé z těchto slavných evergreenů zazní i v inscenaci.

Spoluautor scénáře, dramaturg Jiří Janků, k nové premiéře uvedl, že nejtěžší na celé přípravě bylo vybrat z množství semaforských hitů řádově 15 písní, které se staly osnovou pro divadelní text. „Byl to téměř nadlidský úkol, zvláště po té, kdy jsme si řekli, že chceme, aby v inscenaci zazněly i písně, které nejsou tolik známé. Snad se nám nakonec povedlo vše sestavit tak, aby byli diváci spokojeni, i když je nám jasné, že se budou ptát: „a proč tam není tohle a tohle?“

Druhý člen autorské dvojice a současně režisér inscenace Šimon Dominik k tomu dodává: „Čím dál tím víc chápu naši inscenaci nejen jako poctu dvěma výjimečným osobnostem, ale hlavně jako rozloučení s generací, která definovala českou populární kulturu na desetiletí dopředu. A také jako přihlášení k jejímu odkazu. Nejde přece o to, kolik semaforských písniček se dnes ještě zpívá a kolik se bude zpívat za deset nebo dvacet let. Ale o způsoby myšlení, o poetické principy, o kořeny humoru, o lidství, o vkus, o senzitivitu. A ty přežijí ještě hodně dlouho.“

FOTO: Petr Neubert