Stavovské divadlo rozvášní Eurípidovy Bakchantky

Bakchantky v pojetí režiséra Jana Friče jsou hudebně-divadelní inscenací, ve které spolu s herečkami a herci vystoupí popová kapela Bert & Friends a operní sbor. Výjimečné jsou i tím, že je diváci uvidí v novém překladu Matyáše Havrdy a Petra Borkovce, který vznikl přímo pro Národní divadlo.

O inscenaci si povídala s režisérem Janem Fričem Zuzana Filípková:

Do Théb přichází bůh Dionýsos, aby zdejší obyvatele zasvětil do svého kultu, jehož součástí jsou i jeho stoupenkyně bakchantky. Vášnivé ženy se během podivného rituálu oddávají orgiím a propadají do stavu připomínajícího absolutní šílenství. Jejich počínání se ovšem nelíbí thébskému vládci Pentheovi, jenž se dostává s neznámým cizincem do konfliktu. Bohužel netuší, kdo je jeho soupeřem, a nedbá rad svého okolí, aby projevil pokoru. Jenže příchod nového boha nepředstavuje nutně spásu, ale nový řád bez pochyb. Kdo tedy má pravdu? Pentheus, který nechce pochopit, ale spíše pevně uchopit svět, nebo „aranžér davu“ Dionýsos? Možná, že rovnováha nemůže být nikdy bez chaosu…

• Bakchantky (© Patrik Borecký)

Více prozradil Jan Frič i v dopoledním vysílání Classic Praha:

Režisér Jan Frič k inscenaci mj. prohlásil: „Dionýsův kult je fascinující – je nový, zničující, přináší tříštivý chaos, aby se mohla celá společnost anebo vědomí člověka přeskládat v novou strukturu. … Zvolili jsme formu scénického koncertu jako odraz Dionýsova kultu. Na jevišti vedle sebe stojí existující kapela Bert & Friends, naše herečky a herci a ještě mnohačetný pěvecký sbor. Mělo by se tam odehrávat něco krásného. Krásného a tajemného. Ani v původním textu hry není definováno ono tajemství, po kterém všichni v Thébách pátrají.“

Eurípidés se rozhodl soustředit se na pozadí tradičních mýtů na psychologii svých hrdinů a hrdinek. Především u žen pak odkrývá skrytý duševní svět. To se odráží i v antické tragédii Bakchantky.

• Bakchantky (© Patrik Borecký)

„Přes svůj tragický rozměr je výsledná inscenace radostná, místy až extatická. Samotná forma, která si zahrává s prvky koncertu a místy se vrhá až do muzikálových vod, odráží dionýsovské ústřední téma – opojení je lidskou potřebou, přirozeným pudem, ale musí se řídit jasnými pravidly a mít přesná ohraničení (ať už v podobě tradičních dionýsovských slavností, divadelní události či ohraničení v podobě vnitřní disciplíny a pokory). Jinak se také dost dobře může stát, že takové veselí skončí utrženou hlavou,“ dodává dramaturgyně Nina Jacques.

Vysvětluje také spojení Dionýsa a divadla: „Součástí Dionýsova kultu je tzv. kozlí zpěv, který je označován za původ divadla, a dokonce z této formy vzešel i název „tragédie“ (tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv). Když hrajeme o Dionýsovi a bakchantkách, tak vlastně hrajeme o smyslu divadla, o smyslu divadelní události. Výsledná inscenace by tudíž měla být jakousi oslavou této bytostně lidské kratochvíle.“

• Bakchantky (© Patrik Borecký)

Jednotlivé role, obsadil režisér Jan Frič takto: Dionýsos: Petr Vančura, Pentheus: Miloslav König, Kadmos: David Prachař, Teiresiás: Saša Rašilov, Agaué: Jana Pidrmanová, Bakchantky: Jindřiška Dudziaková, Veronika Lazorčáková, Pavlína Štorková Kateřina Císařová j. h. Dále účinkuje také kapela Bert & Friends a ženský sbor ve složení: Kateřina Beran, Katya Gapochka, Olena Khalina, Kapitolina Kolobova, Tereza Marková, Polina Myronenko, Olha Poltorak, Marie Schafferová, Petra Vacková.

• Bakchantky (© Patrik Borecký)

Úvodní foto (© Patrik Borecký)