Studnice moudrosti

Výstavy o chápání současného světa

Současné umění má mnoho podob. Mnohé z nich představuje veřejnosti zlíchovské mezinárodní centrum současného umění MeetFactory. Vedle koncertů a divadelních inscenací představuje veřejnosti od 19. ledna také dvě nové výstavy. V galerii MeetFactory je to výstava Studnice moudrosti a v menší výstavní síni Kostka expozice s názvem Psychológia nočnej mory.

Na výstavě Studnice moudrosti / Wells of Wisdom hledají její autoři odpovědi na otázky, jak tělesnost ovlivňuje naše chápání a prožívání světa, a jak může být samotné tělo zdrojem poznání. Vycházejí ze zkušenosti, že prvotní tělo je tělo „cis“ muže – „adamovské”, dnes stále ještě nadřazené. Zajímá je proto zkušenost a poznání těl, která jsou z výše zmíněné perspektivy shledávána jako „jiná”, resp. příznaková. Nechtějí je ale označovat pouze jako ženská. Pomyslná studnice moudrosti, k níž výstava odkazuje, do sebe pojímá bohatství a poznání, které přesahuje genderové identity cis a trans žen, jež jsou na výstavě zastoupeny většinově.

Zkušenost získanou tělesným prožíváním má každá*ý z nás, ale nelze ji popsat jako univerzální. Přesto výstava hledá, co vystavující v kontextu tělesnosti spojuje. Mimo jiné je to také otevřenost, s níž ke zkušenostem a poznání těla přistupují, přijímají ji (anebo se o přijetí prostřednictvím díla pokoušejí), zkoumají ji a podávají o ní výpověď.

Studnice moudrosti rovněž spojuje díla různých generací, která se z různých perspektiv a pozic, ale vždy suverénně a sebe-vědomě obracejí k tělu jako zdroji poznání sebe sama a okolního světa. Vedle sebe tak stojí ilustrace Toyen z počátku 30. let, které překvapují svou aktuálností, feministicky orientovaná díla Jany Želibské z let šedesátých, dnes již ikonické fotografie Veroniky Šrek Bromové z konce minulého století nebo nejnovější díla mladých českých umělkyň Marie Lukáčové a Romany Drdové, která vznikla přímo pro tuto výstavu. Celek výstavy propojuje výrazná kurátorská vize výstavní architektury, realizovaná ve spolupráci s architektonickou dvojicí Stibitz & Stibitz.

Ve výstavní síni Kostka připomíná mladý slovenský autor Martin Toldy svůj osobitý pohled na ekoaktivismus skrze jeho výraznou ikonu z posledních let Gretu Thunberg. Na výstavě s názvem Psychológia nočnej mory se vrací k aktivitám švédské dívky, která dokázala aktivizovat tisíce mladých lidí k demonstracím proti změně klimatu a strhnout pozornost i těch nejzarputilejších popíračů klimatických změn k ekologickým tématům. Pro mnohé se stala planoucí pochodní, adorovanou ikonou ekoaktivismu, hrdinkou své doby bojující proti systému. Pro jiné se stala hrozbou narušující plány na poklidné stáří a pohodlný způsob života, kvůli kterému celý život usilovně pracují.

Přestože slovenský výtvarník neskrývá svůj obdiv k činům mladé aktivistky, ve své instalaci k ní přistupuje jako k ikoně eko-popkultury a sleduje psychologický efekt, který svým vystupováním způsobuje. Symbolická je pro něj na výstavě především Gretina žlutá pláštěnka. Každý systém produkuje svého mesiáše, každá krize má svého hrdinu (a v důsledku své anti-mesiáše, anti-hrdiny, anti-Grety) a Greta Thunberg, jak uvažuje Martin Toldy, je tím naším. Zároveň je naší kolektivní noční můrou, ať už nám připomíná nevyhnutelnost ekologické katastrofy anebo nutnost vzdát se těžce vydobytého pohodlí. Jak sama Thunberg říká: „Musíme se probudit a změnit všechno.”

Foto: Marianne Vlaschits, Dr. Augustine poses as Lauren Oya olamina, 2010 (výřez)

Podcast