Světové premiéry letošního Pražského jara

Letošní ročník festivalu Pražské jaro se stane dějištěm celé řady premiér, a to včetně několika světových. Současné hudbě je věnovaný nový projekt Prague Offspring, premiéry zaznějí i v programu orchestrálních koncertů, včetně závěrečného večera s Vídeňskými filharmoniky.

„Na Pražském jaru byla současná hudba vždy mimořádně silně zastoupena. Znovu jsme se o tom sami přesvědčili při procházení festivalového archivu, do kterého jsme se v minulých měsících detailně ponořili, připravujeme totiž vydání knihy mapující prvních 75 let festivalu,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor.

„Letošní ročník se do festivalové historie jistě výrazně zapíše, a to i díky novému a velkoryse koncipovanému projektu Prague Offspring. České publikum se bude moci seznámit s nejaktuálnějším děním na světové scéně soudobé hudby a díla českých skladatelů uslyšíme v interpretaci ansámblu Klangforum Wien, který patří ke špičkám na poli soudobé hudby. O to více nás těší, že přijali nabídku stát se rezidenčním souborem projektu Prague Offspring“ vysvětluje Bělor.

Vedle Prague Offspring bude k výrazným počinům na poli současné hudby patřit uvedení klavírního koncertu Movis skladatele Michala Rataje. Stane se tak v podání klavíristy Ivo Kahánka za doprovodu České filharmonie pod taktovkou amerického dirigenta Davida Robertsona. Na tomto koncertu zazní také zřídka uváděná monumentální Symfonie č. 4 Charlese Ivese, klíčového amerického skladatele 1. poloviny 20. století.

„Současná hudba bude mít prominentní postavení také na závěrečném koncertu. V podání Vídeňských filharmoniků pod taktovkou Andrise Nelsonse uslyšíme Märchen-Poem od Sofie Gubajduliny, živoucí legendy současné hudby,“ připomíná Bělor.

(Andris Nelsons, foto: Marco Borggrev)

Jedinečnou koncepci kombinující hudbu starých mistrů s tvorbou současných autorů přinese projekt Vize a sny. V jednom dni nabídne tři koncerty českých i zahraničních hudebníků specializujících se na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Světové premiéry skladatelů Michala Nejtka, Jana Ryanta Dřízala a Jiřího Gemrota, stejně jako díla současných skladatelů Ivana Moodyho či Calliope Tsoupaki zaznějí v podání The Breathtaking Collective (Hana Blažíková a Bruce Dickey), Tiburtina Ensemble a Collegium Marianum.

Festival Pražské jaro přichází také s novou ediční řadou Blue Edition s hudbou současných skladatelů a díly napsanými na objednávku festivalu. První CD z této řady vychází ve spolupráci s Radioservisem a přináší premiéry Pražského jara z let 2018 až 2020.

Prague Offspring

Ke vzniku projektu Prague Offspring výrazně přispěli skladatel Miroslav Srnka, člen umělecké rady festivalu, a také Josef Třeštík, dramaturg Pražského jara. „Myšlenka Prague Offspring je stará přes pět let. Přežila všemožné nástrahy a díky zápalu festivalu Pražské jaro má letos výkop první ročník,“ popisuje Miroslav Srnka. „Prague Offspring jsme od začátku koncipovali jako propojení české scény soudobé hudby s tou zahraniční. A to se může odehrát jedině naživo – přímou spoluprací domácích skladatelů a instrumentalistů se souborem Klangforum Wien,“ doplňuje Josef Třeštík. „Budeme moci naživo vnímat virtuozitu, soustředěnost i zápal hudebníků pro novou hudbu, kterou hrají.“

Rezidenční skladatelkou Prague Offspring v roce 2022 bude Rakušanka Olga Neuwirth.
„I instinkt zatím vychází: Olga Neuwirth, která od našeho pozvání stačila získat dvě nejprestižnější skladatelská ocenění – vloni Grawemeyer Music Award a před několika týdny Hudební cenu Ernsta von Siemense,“ připomíná Miroslav Srnka. „O to víc se těšíme, jak vídeňské Klangforum v prvním roce své tříleté rezidence uvede nejen její skladby, ale i velkou objednávku Martina Smolky a několik miniatur mladší generace.“

Skladba Martina Smolky, která zazní na Pražském jaru ve světové premiéře, je opatřena poetickým názvem Andělské schody. „Celé dětství jsme jezdili na chatu přes městečko Mníšek – tedy malý mnich. Za ním pak vedla silnice do kopce na Malou Svatou Horu. A z ní vedla silnice, které se s odkazem na její výškový profil říkalo Andělské schody,“ vysvětluje Smolka. „V tématu skladby slyším kvílející, smrdící embéčko a vidím silnici, kolem které stály poutače s absurdními nápisy ‚Se Sovětským svazem na věčné časy‘ – ale přitom jsme jeli po Andělských schodech,“ přibližuje skladatel. „Rád si vybírám věci obyčejné, které jsou umazané o realitu. Tón může být zrnitý, je v něm něco hmatového. Nebo může mít světelnou kvalitu, že září, svítí. Několik tónů se může rozeběhnout, vzlétnout. Rád dávám vedle sebe tóny, které do sebe narazí. Třeba kontrastem, kdy těsně vedle sebe stojí něco něžného a hned vzápětí něco brutálního,“ vyznává se Smolka.

Martin Smolka patří k nejvýznamnějším českým skladatelům současnosti a v mezinárodním kontextu také k těm nejlépe etablovaným. Studoval na pražské HAMU a soukromě také u Marka Kopelenta. Jeho skladby zazněly v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech a v Japonsku. Smolka v instrumentálních skladbách napodoboval městské i přírodní zvuky, přičemž tyto zvukové vzpomínky spoluurčovaly výraz jeho hudby, často nostalgický či groteskní, někdy obojí zároveň. Nápodoba reálných zvuků ho přivedla k mikrointervalům, které pak používal různými způsoby, mj. k deformaci tonálních trojzvuků a melodií. O tom, jak komponuje, napsal několik článků, např. Co a jak dělám s mikrointervaly nebo Ohryzaná tužka. V posledních deseti letech se více věnuje vokální, především duchovní hudbě. Jeho skladby objednávají a uvádějí soubory, jakou jsou Musikfabrik, ensemble recherche, Arditti Quartet, nejlepší německé rozhlasové orchestry jako například Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Symfonické orchestry Hessenského rozhlasu, SWR a WDR či vokální tělesa jako Sbor Bavorského rozhlasu nebo Neue Vocalsolisten Stuttgart. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Hudba hudbička (1985), Rent a Ricercar (1993), Ach, mé milé c moll (2002), Solitudo (2003), Psalmus 114 (2009), Blue Bells or Bell Blues (2011), Annunciation (2014) a Wooden Clouds (2018). Spolu s režisérem a libretistou Jiřím Adámkem vytvořil operu Bludiště seznamů (v původní verzi Sezname, otevři se!, 2014/2016) a scénickou skladbu Vor dem Gesetz podle stejnojmenné povídky Franze Kafky. Širokému publiku je nejznámější jako autor hokejové opery Nagano. Na objednávku Pražského jara napsal orchestrální skladbu Tesknice (2004), na festivalu dále zazněla jeho díla Déšť, nějaké okno, střechy, komíny, holubi a tak..... a taky železniční mosty, Etudy pro Bambini a Slow Fox.

Vedle Martina Smolky na objednávku Pražského jara pro Prague Offspring napsali kratší skladby také Jakub Rataj, Lucie Vítková, Adrián Demoč, Konstantin Heuer a Ian Mikyska.

To zdaleka není vše. Festivalové publikum se může těšit na setkání s umělci, panelovou diskuzi osobností evropské scény soudobé hudby, performativní instalaci skladatele Matouše Hejla a režiséra Aleše Čermáka, přednášku architekta komplexu budov DOX+ Petra Hájka, který pojal samotný koncertní sál jako hudební nástroj, na nějž zahrají performeři Martin Janíček a Filip Jakš. Vše pak uzavře závěrečná párty, ve které se ze skladatele Konstantina Heuera stane DJ.

Americký dirigent nastuduje českého skladatele

(David Robertson, foto: Jay Fram)

Mimořádný večer slibuje koncert České filharmonie s americkým dirigentem Davidem Robertsonem, Pražským filharmonickým sborem a Ivo Kahánkem. Jeden z nejvýznamnějších českých klavíristů současnosti se festivalovému publiku představí hned dvakrát, když provede klavírní koncert Movis současného českého autora Michala Rataje, aby následně přednesl sólový part v Symfonii č. 4 Charlese Ivese. „Michal Rataj jako skladatel a performer patří mezi nejvýraznější osobnosti české i mezinárodní scény elektronické hudby. Je fascinující sledovat, jak ve skladbě Movis tyto své zkušenosti a objevy přenáší do tvarování zvuku symfonického orchestru a jakou svobodu a současně zodpovědnost svěřuje sólistovi,“ říká dramaturg Josef Třeštík.

„Ivo Kahánek je špičkovým sólistou světa tradičních partitur, který se pustil do hledání ve sféře hudby podstatně novější,“ uvádí Michal Rataj. „Jako skladatele mne každé takové hledání celý život přitahuje,“ dodává.

Sám Kahánek se netají tím, že se na své dvojí vystoupení na koncertu Pražského jara nesmírně těší: „Jednak právě na tomto festivalu, přesněji řečeno na festivalové soutěži, začala v roce 2004 má koncertní kariéra. Jednak je Pražské jaro jedním z elitních světových festivalů a vystoupit na něm je ctí pro jakéhokoli hudebníka, tím spíše, že to bude s Českou filharmonií, dalším národním klenotem, a dirigentem Davidem Robertsonem. Klavírní koncert Michala Rataje bude pro mne jednou z prvních příležitostí zahrát si skutečně soudobou hudbu, navíc hudbu mého vrstevníka a kamaráda, která posluchače možná překvapí nejen svou originalitou, ale i čistou krásou. A mne dokonce přiměje v jedné části improvizovat!“

Michal Rataj píše převážně elektroakustickou a instrumentální hudbu. V roce 2002 se podílel na vzniku rozhlasového pořadu Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a založil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění. Je autorem hudby a zvukového designu k velkému množství rozhlasových her a v poslední době i k řadě hraných a dokumentárních filmů či seriálů (mj. Jan Palach, Bohéma). Ve svých skladbách hledá vzájemné průniky současných zvukových technologií a tradičních kompozičních řešení. Přestože často pracuje s technologickými proměnami zvuku v reálném čase, rád se uchyluje k tvorbě čistě akustických forem, do nichž nechává technologie zasahovat jen skrytě.

Tak je tomu i v případě klavírního koncertu Movis, který byl inspirován ambientní elektronikou a který vzešel z Ratajovy snahy promítnout vlastní zkušenost ze studiové práce do živého organismu symfonického orchestru. Proti tomu vystupuje sólový klavírní part jako svobodný, nezávislý hlas, který jakoby „zvoní do orchestru“ – vytváří akustické impulzy rezonující napříč nástrojovými skupinami jako při úderu do zvonu. Svoboda klavírního partu vrcholí rozmáchlou improvizovanou kadencí. „Podobné napětí mezi precizní skladebnou strukturou a skvělou improvizací mě fascinovalo, když jsem slyšel provedení skladby The People United Will Never Be Defeated! Frederika Rzewského klavíristou Daanem Vandewallem,“ říká skladatel. Právě Vandewalleovi byl koncert Movis věnován a v jeho podání byl také premiérován (na Ostravských dnech 2019 za spolupráce Ostrava New Orchestra a dirigenta Bruna Ferrandise). Sólistou provedení skladby na Pražském jaru bude ovšem typově odlišný klavírista Ivo Kahánek, k němuž Rataj poznamenává: „Jestliže tvorba této skladby byla svého druhu hledáním hranice mezi jakousi ‚totalitou partituryʻ a světem volné improvizace, pak naše spolupráce na realizaci klavírního partu je vlastně hledáním napětí mezi dokonalou technikou tradiční klavírní interpretace a značnou volností improvizačního hraní, jehož mírou je jen vlastní kreativita.“

Vize a sny

Vize a sny – tak se jmenuje projekt Pražského jara, který v rámci jediného dne přinese tři koncerty těch nejlepších českých i zahraničních hudebníků specializovaných na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Soubory The Breathtaking Collective, Tiburtina Ensemble a Collegium Marianum publiku představí promyšlenou dramaturgii, ve které zazní hudba středověká, renesanční a barokní v sousedství tvorby současných autorů. Vedle hudby trubadúrek, Palestriny, Vivaldiho nebo Telemanna tak zaznějí skladby současných autorů napsané přímo pro staré nástroje a hlasy hudebníků. „Michal Nejtek se rozhodl vdechnout nový život tvorbě středověkých trubadúrek, od nichž se dochovala pouze poezie, ale – až na jedinou výjimku – žádná hudba. Jan Ryant Dřízal a Jiří Gemrot zase ze současné perspektivy ohledávají specifické postupy, formy a nástrojová obsazení typická pro barokní hudbu,“ přibližuje dramaturg festivalu Pražské jaro Josef Třeštík.

(Collegium Marianum, foto: Petr Dyrc)

„Dialog mezi starým a novým, tolik rezonující již ve vokálních dílech Pärtových či Reichových, dává moderním skladatelům hledajícím novou zvukovost, možnost využít hebký, transparentní zvuk dobových nástrojů, jenž poskytují dokonce větší akustickou bohatost a nuance než nástroje elektronické nebo velké orchestry“, dodává Jana Semerádová, hráčka na barokní příčnou flétnu, umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum a také členka umělecké rady Pražského jara.

Pražské jaro vydává nejenom historické nahrávky

Pražské jaro slaví úspěchy s vydáváním unikátních historických snímků, které vznikly v bohaté historii festivalu. V ediční řadě nazvané Gold Edition, na které spolupracuje s Českým rozhlasem a společností Radioservis, na jaře vyjde již třetí album. Přinese kantátu Antonína Dvořáka Svatební košile v památném provedení z Pražského jara 1980 s Českou filharmonií pod taktovkou Wolfganga Sawallische a hvězdným sólistickým obsazením – Gabrielou Beňačkovou, Richardem Novákem či Zdeňkem Jankovským. Na CD byl dále zařazen záznam Klavírního koncertu a moll Roberta Schumanna, jak na Pražském jaru 1968 zazněl v podání Christopha Eschenbacha a České filharmonie s Carlosem Kleiberem u dirigentského pultu.

Nová ediční řada Blue Edition bude naproti tomu přinášet nahrávky zcela nové, s hudbou současných skladatelů a díly napsanými na objednávku festivalu. První CD z této řady vychází ve spolupráci s Radioservisem nyní a přináší premiéry Pražského jara z let 2018 až 2020, kdy byl kurátorem soudobé hudby na festivalu Miroslav Pudlák. Album otevírá orchestrální kompozice Hypnos skladatele Šimona Vosečka, která zazněla na festivalu roku 2019 v podání PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou mladého britského dirigenta Bena Glassberga. Ze stejného ročníku byla zařazena skladba æther Jakuba Rataje v brilantní interpretaci hráčky na těremin Caroliny Eyck a Bennewitzova kvarteta, hobojistky Alžběty Jamborové a klavíristy Karla Košárka pod vedením dirigenta Petra Louženského. Nejstarší skladbou na albu je For Large Ensemble, Pard D z pera Luboše Mrkvičky, jak zazněla na Pražském jaru 2018 v nastudování Klangforum Wien. CD uzavírá skladba Jana Ryanta Dřízala WIld at Heart z Pražského jara 2020, interprety byli členové Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra.