Terakoty italských mistrů s novými poznatky

Nová výstava NG představuje projekt zkoumání hliněných plastik

Ve Šternberském paláci zahájila tento týden Národní galerie Praha výstavu Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.⁠–⁠19. století. Pořádá ji za podpory Ministerstva kultury České republiky a programu Národní kulturní identity potrvá výstava ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky. Výstava potrvá do 26. 3. 2023.

Expozice je součástí projektu zkoumání významného souboru terakot italských mistrů ze sbírek Národní galerie je řešený v rámci programu Národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky. Využilo se při něm především neinvazivních metod, které nevyžadují odběr vzorku a jsou tak maximálně šetrné k artefaktům z 15. až 19. století. Přinesl řadu nových poznatků o tom, jak terakotové plastiky vůbec vznikaly a proč. To se také stalo významným podnětem pro uspořádání komorní výstavy Sochy z hlíny, kterou doprovází katalog v českém a anglickém jazyce.

Sochy z hlíny se dělaly již od starověku. Svůj opětovný vzestup tento materiál zažil v 15. století a v prvních dekádách 16. století. Důvodem byla dostupnost hlíny, relativně snadné a rychlé opracování a vizuální různorodost finální úpravy povrchu. Těšila se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům v Evropě.

S ekonomickou prosperitou souvisel i nebývalý rozvoj umění – obrazy i sochy se objednávaly ve velkém pro sakrální, veřejné i soukromé prostory. Z hlíny se vytvářely tehdy velmi rozšířené podobizny zemřelých, a to s pomocí posmrtné masky. I tento druh portrétu, na kterém zachycený muž již vykazuje známky posmrtné ztuhlosti, je na výstavě k vidění. Zhotovovaly se i portréty žijících osobností, včetně zástupců nejvyšší aristokracie. Příkladem této tvorby je podobizna Lorenza Medicejského.

Skutečným novátorem v práci s hlínou se stal Luca della Robbia z Florencie, který pálenou keramiku na povrchu opatřil barevnou olovnato-cíničitou glazurou. Tyto plastiky se záhy staly velmi žádaným zbožím. Glazované terakoty vyhovovaly tehdejší poptávce jednak po estetické stránce (lesklá barevná textura vytváří dojem luxusu), jejich pořízení navíc odpovídalo i finančním možnostem objednavatelů z řad patricijů, aristokracie a církve.

Ve Florencii dodnes zdobí chrámy i měšťanské domy. V pozdější době se glazované terakoty staly vyhledávanými sběratelskými artefakty a dostaly se do veřejných i soukromých sbírek po celém světě.

Foto: Profimedia

Podcast