Tomáš Hanus se „svým“ orchestrem z velšského Cardiffu zahajuje Pražské jaro

“Tomáš Hanus sklízí jeden úspěch za druhým. Česko-velšská Má vlast bude jistě slavnostní, ale také svěží a nespoutaná hudebními konvencemi. Ostrovní země draků, čarodějnic a obrů je sice vzdálená zeměpisně, ale velmi blízká dlouhou tradicí uvádění české hudby,” uvádí ředitel Pražského jara Pavel Trojan.

„Když slyším Mou vlast, ptám se sám sebe, jak mohl Smetana něco takového vytvořit. Něco tak originálního, tak jiného,“ říká Tomáš Hanus a pokračuje: „V dnešní době tóny Mé vlasti velmi potřebujeme. Probouzejí to lepší v lidech, sebeuvědomění, kdo jsme, co nám říkají naše dějiny a jaký je jejich smysl. Hudba má moc jít hlouběji než slova. Smetanově Mé vlasti se nemusíme povinně klanět, tvářit se učeně a trochu se u toho nudit. Ona má sílu si nás najít sama a obejmout nás.“

„Náš orchestr pokračuje pod taktovkou Tomáše Hanuse od úspěchu k úspěchu a jsem rád, že dostal pozvání na prestižní Mezinárodní hudební festival Pražské jaro; čest, která se opernímu orchestru dostává jen zřídka. To nabízí hráčům další příležitost ukázat svou vynikající úroveň na mezinárodní scéně,” říká ředitel Velšské národní opery Aidan Lang.

Orchestr Velšské národní opery bude čtvrtým britským tělesem, který se slavnostního úkolu zhostí. V roce 2005 to byl Londýnský symfonický orchestr s dirigentem Colinem Davisem, v roce 1996 s poučenou historickou interpretací London Classical Players s Rogerem Norringtonem a vůbec poprvé, přesně před třiceti lety, Královský filharmonický orchestr z Liverpoolu s dirigentem Liborem Peškem.

Tomáš Hanus je jedním ze tří mezinárodně nejúspěšnějších žáků Jiřího Bělohlávka. Na rozdíl od Jakuba Hrůši a Tomáše Netopila ovšem téměř vůbec nediriguje v České republice. Aby mělo i domácí publikum možnost poznat jeho dirigentské umění, rozhodl se ho festival Pražské jaro pozvat s Orchestrem Velšské národní opery, v jehož čele stojí od roku 2016. „Skutečnost, že Má vlast nepatří k tradičnímu repertoáru tělesa, není nevýhodou,“ uvádí k tomu sám Hanus. „Náš orchestr je hladový po nových věcech a schopný se vypořádat s nejsložitějšími partiturami. Svěží přístup bez předsudků může být moc zajímavý! U nás v České republice se málo ví, že v orchestru je velmi živá tradice české hudby, a to zejména janáčkovská,“ dodává brněnský rodák. Zasadili se o to především dirigent Charles Mackerras a režisér David Pountney. Hanus navíc není prvním českým dirigentem cardiffské opery. V letech 1951–1956 ji pravidelně řídil přerovský rodák Vilém Tauský.

V probíhající sezóně má Hanus několik zásadních operních projektů: Věc Makropulos, s kterou hostoval také na festivalu Janáček Brno, Její pastorkyni ve Vídeňské státní opeře a již 6. června ho čeká vůbec první uvedení Dvořákovy Rusalky v milánské La Scale.

Vedle operních představení Hanus s Orchestrem Velšské národní opery pravidelně vystupuje i na koncertních pódiích po celé Velké Británii. Když jako hudební ředitel stanul před orchestrem poprvé, deník Guardian koncert ocenil nejvyšším počtem pěti hvězdiček a napsal: „V provedení Mahlerovy Druhé symfonie vskutku byla cítit chemie mezi Hanusem a orchestrem a nikdo nemohl očekávat něco ještě lepšího… Hanus využil akustiku sálu k ohromujícímu účinku a monumentální orchestrální coda zpečetila pamětihodný večer.“ Než Hanus s orchestrem zamířil do Prahy, odehrál na konci ledna celý cyklus Smetanových symfonických básní také cardiffskému publiku v pravidelné koncertní řadě v St. David’s Hall.

Mou vlast Bedřicha Smetany nabízí v přímém přenosu také Česká televize a Český rozhlas. Festival už po několikáté pořádá také Zahájení Pražského jara na Kampě s projekcí zahajovacího koncertu na velkoplošné obrazovce s vynikajícím zvukem v parku na břehu Vltavy. Repríza koncertu je naplánována na zítra 13. května, opět od 20 h ve Smetanově síni Obecního domu.

Foto: Tomáš Hanus (©Betina Skovbro)