Anketa mezi dirigenty: Vede Eroica!

I my na Classic Praha se připojujeme k oslavám výročí narození velkého (největšího?) skladatele hudební historie. Jeho kompoziční odkaz zasáhl všechny hlavní žánry jeho doby. Asi nejvýraznější stopu, jejíž význam dosáhl hluboko do 20. století, zanechal svými devíti symfoniemi. Přestože je Beethoven autorem mnoha dalších symfonických děl (overtur, koncertů apod.), zeptali jsme se českých dirigentů, kterou ze symfonií mají nejraději.

"To je jedna z nejtěžších otázek, prakticky se na ni nedá rozumně odpovědět. Každá je jinak osobitá, jako různé galaxie. Patří všechny ke světovému kulturnímu dědictví. Nejsilnější zážitek mám z dirigování Deváté, kdy jsem měl tu čest si ji dirigentsky ,rozpůlit' s maestrem Ozawou. Já jsem dirigoval první a druhou větu, on třetí a čtvrtou a na ty jsem přešel do orchestru. Byl to speciální, stý abonentní koncert Mito chamber orchestra. Na to se nezapomíná."

"Kterou Beethovenovu symfonii mám nejraději, nedovedu absolutně říct: všechny jsou dokonalé. Je to v tomto ohledu naprostý unikát mezi skladateli. Záleží na náladě, období, programovém kontextu... Díky První jsem se dostal kdysi na AMU, s Druhou prorazil s PKF na festivalových pódiích, Čtvrtá byla první kompozicí vůbec, kterou mě v roce 2000 začal učit Jiří Bělohlávek, díky Páté jsem se svým způsobem stal ve 24 letech šéfem ve Zlíně... Mohl bych pokračovat. Ale přece řeknu tři konkrétní věci. 1) Nejméně rád mám Devátou, resp. její finále. Pozor, obdivuji ji nesmírně. Ale ostatní mám radši. 2) Dosud jsem nikdy (!) nedirigoval Sedmou. (Asi proto, že kdysi ji PKF v letech předcházejících mé šéfování pořád „mrskala“ na zájezdech s mými předchůdci, tak jsem se jí nějak vyhnul. Těším se teď na ni jak malý kluk. Chtěl bych si ji nadělit k narozeninám!) 3) Nejpozoruhodnější mi jaksi dějinně i osobně připadá Třetí, Eroica. A nejvíc jsem ji poslouchal jako hudbou nadšený teenager. Dodnes slyším uprostřed Marcia funebre obrátku gramofonové desky..."

"Kdykoli některou ze symfonií L. v. Beethovena připravuji k provedení, zbožňuji ji dočasně víc než všechny ostatní; pak se ale vše vrátí do normálu. V mezidobí tedy na podobnou nepředvídatelnou otázku nedokážu dát jednoznačnou odpověď... Zdravím všechny posluchače!"

"Beethovenova díla miluji a to nejen čistě symfonická. Podle mého názoru to byl autor, který posunul hudební myšlení a zásadně ovlivnil budoucí vývoj hudby směrem k romatickému stylu. V mém případě však rozhodně nešlo o lásku na první poslech. K jeho hudbě jsem hledal cestu velmi dlouho a dá se vlastně říct, že genialitu jeho nadčasové hudby v plné šíři doceňuji i stále objevuji relativně krátkou dobu. Kdybych se však měl rozhodnout, jaká z jeho symfonií je pro mne ta nejlepší, na to asi ani nedokážu odpovědět. V podstatě jsem měl možnost dirigoval ,pouze' druhou, čtvrtou a sedmou. Což věru není mnoho. Věřím, že budu mít příležitost je časem zkompletovat. Ale pokud by se nepoštěstilo všechny, za Devátou bych byl opravdu vděčný. Vnímám ji jako poselství radosti, optimismu a naděje do budoucna. Navíc spojení lidského hlasu se zvukem orchestru do jednotného symfonického celku je pro mne ten nejkrásnější soulad v hudbě."

"Ludwig van Beethoven je jedním z mých nejoblíbenějších skladatelů. Jeho symfonie mám velice rád a ačkoliv bych u některých autorů hned řekl svoji nejoblíbenější symfonii, u Beethovena je to nesnadné. Snad Šestou, Pastorální, kterou jsem před pár lety dirigoval s Hamburskými symfoniky. Odpoledne před koncertem se mne zmocnily horečky, ale během koncertu jsem se cítil naprosto v pořádku a zdravý. Zde je alespoň vidět síla Beethoveny překrásné a geniální hudby."

"Kdyby ta odpověď nezněla už od základu nesprávně, řekl bych, že ze všech jeho symfonií mám nejradši Missu Solemnis. Před (pro mě osobně velmi památným) provedením v Košicích asi před dvěma lety jsem dostal od jedné ze sólistek otázku, jestli ,to miluju nebo nesnáším', protože nic mezi asi nemůže být pravdivé. Řekl jsem, že ještě nevím, protože mi zdolávání toho díla připadá jako výstup na nějakou horu, který je čím blíže k vrcholu čím dál těžší. Po koncertě už jsem odpověď znal. Tu skladbu miluju a asi to nadlouho tak zůstane. Ale abych odpověděl na otázku správně, pak bych řekl, že asi Eroiku. Pro její extrémně silnou osobní výpověď."

"Je opravdu těžké vybrat jednu z devíti, protože každá má své osobité kouzlo a každá vyniká svou jedinečností. Možná právě proto bych zvolil šestou symfonii, kterou vnímám jako mimořádné dílo pro její originální atmosféru, pestrost kompozičních nápadů a až vizionářskou barevnost celého orchestru."

"Určitě Třetí, Eroiku. Zatímco v prvních dvou symfoniích Beethoven přináší zcela nové hudební myšlenky do symfonické formy, zde přichází s úplně novým mimohudebním obsahem! Otvírá tak cestu novému subjektivnímu pojetí hudby... Po této cestě dále pokračovali Schubert, Bruckner, Mahler... Eroica má také ,výhodu', že není tak populární jako Osudová nebo Devátá. Osobně moc rád vzpomínám na vzácné příležitosti, kdy jsem si v této symfonii mohl zahrát první hoboj, který zde má velmi vděčný part. Vzpomínám zvláště na provedení pod taktovkou Martina Turnovského v Pražské komorní filharmonii."

"Těžká otázka, ale pokusím se. Dirigoval jsem doposud několikrát všechny kromě č. 2. a 8. Nejčastěji určitě Osudovou a Eroiku, vícekrát také První. Beethovenovo dílo všeobecně má v sobě zakódovánu určitou počáteční nepoddajnost, ale vždy se interpretovi bohatě odmění, je samozřejmě nutné dát mu maximální péči. Ovšem řídit Devátou je pro každého dirigenta natolik prestižní výzva a hudební svátek, že označím jako svoji nejoblíbenější právě ji. Měl jsem tu čest s FOK a SOČR a jen při té vzpomínce mnou projede velmi příjemné mrazení..."

"Pokud bych měl přeci jen z devíti geniálních symfonií L. v. Beethovena vybrat jen jednu, byla by to zřejmě symfonie č. 3 Es dur op. 55 zvaná Eroica. Pro každého milovníka historie je pozoruhodná její dedikace Napoleonovi, vepsaná i doslova vyškrabaná z notového papíru. Pro každého Čecha je jistě zajímavé, že své první provedení měla na zámku Jezeří. Každého milovníka hudby pak ohromí, jaké množství emocí, nálad, vtipu, vzdoru, hrdinství, smutku i naděje dokázal Beethoven vtěsnat do své symfonie, která dokázala přepsat historii toho, co symfonie je a čím může být."

Foto Staatsbibliothek zu Berlin a oficiální stránky umělců