Bedřich Smetana, rošťák a zamilovaný tanečník

Poprvé vycházejí česky studentské deníky pozdějšího národního klasika. O prvních láskách, protloukání se na studiích, hlavě plné hudby a předlouhých námluvách s "Katynkou".

Zní to neuvěřitelně, ale až sto čtyřicet let po smrti národního hudebního klasika Bedřicha Smetany (1824-1884) vychází v kritické edici a českém překladu jeho studentské deníky. Úctyhodný svazek o 735 stranách vyšel péčí badatelů Olgy Mojžíšové z pražského Muzea Bedřicha Smetany a Tomáše Bernharda ze Západočeského muzea v Plzni. Oba autoři přispěli obšírnými studiemi, kapitolu o skladatelově němčině napsala Lenka Vodrážková. Deníky přeložila Magdalena Havlová a publikaci vydalo Národní muzeum.

Rozmarná Katynka

Budoucí skladatel si deníky vedl během svých gymnaziálních studií v Praze a zejména v Plzni, tedy v letech 1840 až 1843. Z tohoto období jeho života nemáme jiné významnější prameny, proto jsou deníky unikátním zdrojem informací. Mladý student psal německy (česky se pořádně naučil až dlouho poté), svěžím stylem a se smyslem pro humor. Jeho zápisy prozrazují obratného stylistu a bystrého pozorovatele.

Z bezprostředních impresí vysvítá jeho společenská osobnost, vášnivost (jak k hudbě a tanci, tak k něžnému pohlaví) a takřka "v přímém přenosu" tu sledujeme cílevědomou cestu, která jej o dekády později dovedla na český hudební Pantheon. Cesta to byla nesamozřejmá - jak známo, Smetanův otec si nepřál mít ze syna hudebníka a jeho podpora na hudebních studiích v Praze byla tak jen symbolická. Mladý klavírista a začínající skladatel si tak musel na živobytí vydělávat sám a zde kromě absolutního odhodlání zasáhla náhoda a dobré kontakty.

Skladatele, kterého nám školní osnovy vykreslily jako důstojného kmeta, souženého hluchotou a tragickými osobními událostmi, zde poznámáme jako veselého účastníka studentských a jiných alotrií. Značnou část textu (a vnitřního života mladého muže) zabírá vývoj vztahu k jeho budoucí ženě Kateřině Kolářové - vztahu plného peripetií, nedorozumění, škádlení, hádek a udobřování. Jeden z nesčetných příkladů je z května 1843: "Tento den mohu nazvat jedním ze svých nejkrásnějších. Kateřina se na mně hněvala, protože jsem ji včera ne vlastní vinou zastihl v negližé. Sice jsem ji neviděl, neboť se vrhla k zemi, jakmile jsem vstoupil do pokoje, a já jsem dveře hned zase zabouchl; ona si to však nedala vymluvit. Dnes jsem tak musel prosit, úpěnlivě prosit, aby se zas usmířila."

006b_amp_gurk_1835_sbirka_grafickych_listu_inv._c._g108_sign._ts2f22._vyrez.jpg

Eduard Gurk: Pohled z Lochotína, 1835. Foto z výstavy Západočeské galerie Zmizelá Plzeň. Smetana navštěvoval tuto část města pravidelně, pořádaly se zde totiž koncerty.

Na prahu kariéry

Kromě skladatelových citových vznětů lze z deníků vyčíst také mnoho o společenském životě plzeňské městské "honorace" - úřednictva či důstojníků, kam mladý Smetana přirozeně vplul. Dozvídáme se, při jakých příležitostech zněla hudba, kde, kdy a co se tančilo, jaké byly společenské konvence. Potkáváme se s rodinami, po nichž zbyly v Plzni v lepším případě jen jména ulic, tehdy však udávaly tón. Stručné údaje o nich jsou pak pro zájemce uvedeny v rejstříku.

Zažijeme vzrušení, s nímž mladý muž odchází do Prahy, aby se oddal vysněnému povolání hudebníka. Text nás vede až do roku 1847, kdy Smetana ukončil své hudební vzdělání a stanul na počátku samostatné životní a umělecké dráhy. Poslední zápis v deníku je ze srpna roku 1847. "U hraběte Thuna jsem byl zaměstnán jako učitel hudby od 18. ledna 1844 do 1. června 1847, v kterýžto den mne na mou dvakrát opakovanou žádost z mého místa jen nedar propustil. Učinil jsem tak, abych si našel existenci, která by mne mohla přiblížit mému cíli, vlastní domácnosti a sňatku s mou milovanou Katynkou (jejíž srdce již tři roky náleží mně). Za tímto účelem jsem chtěl jako virtuos procestovat svět, shromáždit peníze a získat veřejné postavení kapelníka, dirigenta či učitele. Jak dalece tohoto cíle dosáhnu, ukáže budoucnost."

Foto: Archiv města Plzně

Podcast