Chopin má v Česku výsadní postavení

Ve volném seriálu o českých skladatelských institucích pokračujeme Fryderykem Chopinem - jediným ze zahraničních skladatelů, který má u nás aktivní společnost s dlouhou tradicí.

Úcta a náklonnost hudbymilovných českých lidí k Fryderyku Chopinovi dala v polovině 20. století vzniknout pozoruhodnému fenoménu: Chopinově společnosti, která byla v Mariánských Lázních založena roku 1959 a patří tak k nejstarším na světě.

Společnost dali dohromady lidé, kteří o sobě nejdříve ani nevěděli, spojovala je láska k Chopinově hudbě a jejich jedinou mzdou byla dlouho jen radost ze společného díla.

Vzpomínka na nešťastnou lásku

Sídlo společnosti byste našli snadno: nachází se v Domě Chopin. Místě, které kdysi bylo Penzionem U bílé labutě a kde se polský virtuos v létě roku 1836 ubytoval a strávil několik týdnů ve společnosti své snoubenky Marie Wodzynské a její rodiny. Tento svazek, jak je dobře známo, nedopadl zrovna šťastně...

Hned následujícího roku 1960, byl vztyčen Chopinův památník a začal se zde pořádat letní festival – třetí nejstarší u nás hned po Smetanově Litomyšli a Pražském jaru. Ten se po roce 1990 stal členem IFCS (International Federation of Chopin Societies). K festivalu se každé dva roky připojuje Chopinova soutěž.

V oněch dvou dekádách po založení festivalu se Mariánské Lázně, město obklopené hustými lesy a dýchající typickým lázeňským rytmem, stávalo v srpnu skutečnou Mekkou Chopinových příznivců. Za hranice se jezdit nesmělo, a tak interpreti i hudební kritikové trávili v „Mariánkách“ příjemné prázdniny. Organizace byla tehdy v rukou skutečných milovníků Chopina napříč profesními obory. Mezi nimi je nutno zmínit překladatele z polštiny a znalce chopinovské problematiky Jaroslava Simonidese (1915–1996), jehož výbor a překlad skladatelovy korespondence vydaný v roce 1961 je dodnes důležitým pramenem.

Výraznou postavou mezi zakladateli Chopinovy společnosti byl akademický malíř Osvald Klapper (1930–2010), díky němuž se k hudební náplni festivalu přidružil také prvek výtvarný, a to výstavy českých i zahraničních umělců s chopinovskou tematikou. Plakáty festivalu byly dílem významných českých grafiků - kromě zmíněného Osvalda Klappera Jaroslav Sůra, Adolf Born, Vladimír Suchánek (na snímku jeho litotografie), Jiří Anderle, Theodor Pištěk a jiní. Klapper je také autorem stále expozice v Hudební síni Domu Chopin.

Romantická hudba dává páry dohromady

Dění na Chopinově festivalu dalo vzniknout i muzikologickým sympoziím a iniciovalo dlouhou řadu regionálních historických studií, které doplňují bohatou žeň starší české chopinovské literatury popularizační i čistě beletristické. Depozitář Domu Chopin obsahuje některé takové bibliofilské rarity a disponuje také vzácnými nahrávkami z festivalu.

Pianista Ivan Klánský, finalista Chopinovy soutěže ve Varšavě z roku 1970, byl v Chopinově společnosti přítomen sice ne úplně od počátku, ale velmi záhy, ještě jako student Františka Raucha. Pamatuje peripetie, kterými tato organizace a festival prošly, zažil změny režimu i generační obměnu. Sám na festivalu pravidelně vystupuje a díky jeho osobním konexím do tohoto – přiznejme si – poněkud zapadlého koutu světa zajížděly a zajíždějí i opravdové hvězdy. Mezi nimi samozřejmě také úspěšní účastníci Chopinovy soutěže ve Varšavě: Martha Argerich, Krystian Zimerman, Grigorij Sokolov, Akiko Ebi, Kevin Kenner, Janusz Olejniczak, Eugen Indjic, Jean-Marc Luisada…

Přesto si nebudeme namlouvat, že mariánskolázeňský festival patří mezi události světového významu. Snahy učinit z něj po roce 1990 nablýskanou přehlídku pro sponzory se nesetkaly s valným úspěchem. Specifikum festivalu spočívá v atmosféře, kterou profesor Klánský popsal takto: „Máme mnoho dopisů od lidí, kteří se v Mariánských lázních při Chopinově hudbě setkali se svým životním partnerem, kteří tam zažili krásné dobrodružství. Město má jakési vnitřní kouzlo, je to místo nesmírně romantické, a právě ve spojitosti s Chopinovou romantickou hudbou vyzařuje cosi jiného než ostatní festivaly.“

Podcast