Co patří ke správné velikonoční atmosféře ?

Nadcházející týden znamená pro všechny křesťany jedno z nejvýznamnějších období roku. Vždyť Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které ovšem s náboženským svátkem souvisejí jen volně.

V užším náboženském pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost zmrtvýchvstání Ježíše Krista neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční), ke kterému mělo dojít třetího dne po jeho ukřižování, resp. vigilie na Bílou sobotu („velká noc“); v širším pojetí se Velikonocemi míní Velikonoční triduum od Zeleného čtvrtka až do sobotní vigilie a v nejširším smyslu pak celá doba velikonoční, tedy padesátidenní období od neděle Zmrtvýchvstání do Letnic.

Velikonoce jsou pohyblivý svátek, datum se rok od roku mění. V západní křesťanské tradici neděle Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti, tedy na měsíc březen či duben.

U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara, které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku, a historicky lze tyto oslavy symbolů jara a plodnosti vystopovat až do starověkého Egypta.

Velikonoční zvyky

K Velikonocům se váže celá řada lidových zvyků, ať už je to v našich krajích pletení pomlázek, zdobení vajec, pečení mazanců a velikonočních jidášů, ale třeba i hledání pokladů na Velký pátek, řehtání a hrkání a zvláště tradiční pondělní velikonoční mrskačka.

Velikonoce v zahraničí

Jiný kraj, jiný mrav. Například v Americe bývá zvykem, že se celé rodiny s dětmi sejdou u někoho na zahradě a děti hledají velikonoční vajíčka, která schoval Velikonoční zajíček. Tradice hledání vajíček sice pochází z Evropy, ale v USA zdomácněla tak, že se v New Yorku dokonce každoročně pořádá takzvaný The Big Edd Hunt, hra pro dospělé, kteří hledají vajíčka v nadživotní velikosti po celém městě.

V Německu jsou Velikonoce oslavovanější než Vánoce. Tyto svátky pro Němce symbolizují vítězství nad smrtí a jsou spojovány s cestováním, návštěvou příbuzných a přátel. Většina Němců také nevynechá návštěvu kostela a bohoslužbu. Stejně jako u nás jsou tu populární malované kraslice a k vejcím se pak váží různé sportovní radovánky, mimo jiné třeba házení, koulení nebo rozbíjení vajec. Koledovat s pomlázkou děti ani dospělí nechodí a neznají ani většinu našich dalších zvyků, včetně mrskání děvčat.

Polsko je, jak známo, věřící stát, který si zakládá na tradicích. Například na Bílou sobotu chodí Poláci do kostela, kde si nechají požehnat své jídlo a snědí ho až v neděli ráno. Na Velikonoční pondělí pak v Polsku chlapci za děvčaty nechodí na mrskanou s pomlázkou, ale snaží se je zmáčet vodou, protože podle legendy se dívka, která je politá, do roka provdá.

Na Slovensku se udržely víceméně podobné tradice jako v České republice. Drží se půst, k neděli patří tradiční návštěva kostela, dbá se na hojnou kuchyni a v pondělí šup vyšlehat ženy.

Velikonoční svátky jako inspirace v umění

Příběh Kristovy smrti a jeho vzkříšení ovládl západní kulturu posledních 2000 let. Našel své zobrazení nejen ve výtvarném umění, v literatuře, ale samozřejmě i v hudbě. K nejčastěji hudebním dílům uváděným v období Velikonoc paří Bachovy Janovy pašije, Matoušovy pašije, Händelův Mesiáš, Vivaldiho Magnificat a Gloria, či Dvořákovo Stabat Mater. Téma Velikonoc je aktuální také v hudbě světské. K takovým titulů patří například muzikál/rocková opera Jesus Christ Superstar Andrew Lloyd Webera.

Velikonoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha

Bachovo Velikonoční oratorium patří mezi stálice křesťanských Velikonoc. Johann Sebastian Bach napsal obrovské množství duchovních skladeb, ať už se jedná o moteta, duchovní kantáty, mše, pašije a v neposlední řadě oratoria. S názvem oratorium se u Bacha setkáváme celkem třikrát. Jedná se o “Vánoční oratorium”, “Velikonoční oratorium” a “Oratorium k svátku Nanebevstoupení Páně”. Přesto, že se jedná spíše o rozsáhlé kantáty než oratoria v pravém slova smyslu, Bach toto označení použil patrně proto, že chtěl zřejmě naznačit, že se jedná o závažnější a rozsáhlejší dílo, než je nedělní kantáta.

První verze díla byla uvedena jako kantáta pro Velikonoční neděli v Lipsku 1. dubna 1725 pod názvem Kommt, gehet und eilet. Vznikla pravděpodobně přepracováním světské kantáty Entfliehet, verschwindet, entweichet, ihr Sorgen, z níž je dochováno pouze libreto. Následovala verze z roku 1735, kdy už dílo bylo označeno jako oratorium, a v následné verzi ze čtyřicátých let bylo oratorium ještě přepracováno a ve třetí části rozšířeno o čtyřhlasý sbor.

V oratoriu vystupují čtyři postavy: Šimon Petr (tenor) a apoštol Jan (bas), kteří se objevují hned v prvním duetu. Zjišťují, že hrob, do kterého pohřbili Ježíše, je prázdný. Setkávají se zde s Marií Magdalénou (alt) a „druhou Marií“, Marií Jakubovou (soprán). Sbor se – kromě rozšíření úvodního duetu – objevuje pouze v závěru oratoria.

Bach pro dosažení slavnostního charakteru obsadil v orchestru trubky, tympány, hoboje, včetně d’amore, fagot, flétny (zobcové i příčné) a samozřejmě smyčce s continuem.

Foto: Profimedia