Dvořák je dobře zaopatřen, rezervy tu ale jsou

Muzeum Antonína Dvořáka najdete na Novém městě v Praze, v ulici Ke Karlovu. Sídlem je budova letohrádku zvaného Amerika. Krásná barokní budova se dvěma menšími „domečky“ a sochami Matyáše Bernarda Brauna v zahradě nemá se skladatelem nic společného, jak by název napovídal. Muzeum ji dostalo do pronájmu od hlavního města, jemuž stále patří. Ale Dvořák tudy přinejmenším musel mnohokrát procházet: bydlel nedaleko, v Žitné ulici.

Dvořákovo muzeum založila Společnost A. Dvořáka v roce 1932. Dnes je instituce součástí Českého muzea hudby, které spadá pod Národní muzeum – příspěvkovou organizaci Ministerstva kultury. Odtud také čerpá prostředky. O chodu muzea, jeho sbírkách, aktivitách na poli popularizačním, edičním a jiném, jsme si povídali s vedoucí kurátorkou, muzikoložkou Veronikou Vejvodovou.

Velryba, Kelt a Novosvětská

„Sbírka Dvořákova muzea se nachází – samozřejmě velmi dobře chráněná v trezoru – v Českém muzeu hudby,“ popisuje kurátorka. Jejím základem jsou rukopisné partitury Dvořákových děl, dále obsahuje korespondenci a dokumenty, notové tisky, fotografie a vyobrazení, programy koncertů nebo výstřižky z dobového tisku. Máme i sbírku zvukových nahrávek. Mezi nimi jsou šelakové desky a další zvukové nosiče.

„Je to kolem 9 tisíc,“ odpovídá Veronika Vejvodová na otázku, kolik položek sbírka obsahuje. Překvapivě je to mnohem méně, než tvoří sbírku Bedřicha Smetany.

Sbírka se začala budovat v roce 1932, pracovníci muzea sami aktivně sbírali, část tvořily dary příznivců a část pochází ze sbírky původního hudebního oddělení NM. „V té době se Dvořákova pozůstalost – partitury – ještě nacházela v majetku dědiců a tato situace trvala až do 80. let. Teprve tehdy přešla do majetku státu, tedy Národního muzea, a byla zapsána do dvou velkých inventářů, které slouží badatelům dodnes,“ líčí kurátorka cestu cenných rukopisů. Jak moc hodnotných, o tom svědčí fakt, že jedna z partitur (nepřekvapivě Novosvětská symfonie) byla vybrána do souboru deseti nejvýznamnějších předmětův majetku Národního muzea – ocitla se tak vedle ikonické kostry velryby, obleku TGM nebo Hlavy Kelta ze Mšeckých Žehrovic.

Dopisy se stále vynořují

Sbírka však není jednou pro vždy ukončená: čas od času se ve světových aukcích objeví položka, na jaké mají pracovníci Dvořákova muzea políčeno. „Jsou to hlavně dopisy. Dvořák měl bohaté styky v Americe a Anglii a jeho korespondence je velmi rozptýlená. Několik jsme jich v poslední době koupili,“ vypráví Veronika Vejvodová.

V letohrádku Amerika si čeští a zahraniční turisté mohou prohlédnout Dvořákovu pracovnu, jeho osobní předměty, jeho klavír nebo obleky. V prvním patře je sál, kde se konají koncerty, přednášky a dočasné výstavy na různá témata. Úspěšná byla výstava Hříšné radosti Antonína Dvořáka, která ukázala v podstatě nevinné radovánky jinak velmi skromného a duchovně založeného člověka: karty, dýmky, kuchařskou knihu…

Právě teď lze v prostorách letohrádku navštívit výstavu „Antonín Dvořák a sláva“. Představuje mnohá ocenění, které skladatel během života posbíral, a připomíná i poslední rozloučení se skladatelem, které se stalo celospolečenskou událostí. Dvořák je také jedním z protagonistů expozice Slavní čeští skladatelé, která je až do konce srpna k vidění v historické budově Národního muzea.

Digitalizace stále probíhá

Antonín Dvořák je zdaleka nejhranější český skladatel v zahraničí, věnují se mu významní badatelé a zná jej celý svět. Přesto jsou i tady rezervy, jak potvrzuje Vejvodová. „Třeba operní nebo písňová tvorba, nebo dílo klavírní obsahují zajímavé a podařené skladby, které nejsou tolik známé, jak by si zasloužily. Tato část Dvořákova díla byla v minulosti negativně hodnocena českou kritikou a některými muzikology, což velmi neblaze ovlivnilo přijetí skladatelova operního díla.“

Prezentační činnost je jednou z hlavních náplní Muzea Antonína Dvořáka. Tou další, v podstatě rovnocennou, je aktivita vědecká a výzkumná. Pracovníci muzea úzce spolupracují s nakladatelstvím Bärenreiter, kde Dvořákovo dílo vychází, také spolupracují s festivalem Dvořákova Praha a v minulém roce, kdy se připomínalo 180. výročí Dvořákova narození, uspořádali dvě konference a tři výstavy. Přednášky pro laickou i odbornou veřejnost a koncerty doplňují celoroční program muzea, každoročně se také podílí na festivalu Dvořákova Nelahozeves.

Doba pandemie urychlila i přechod do virtuálního světa. Prezentovat sbírky on-line je trend celosvětový a Dvořákovo muzeum se snaží držet krok – tak, jak to omezené kapacity jeho tří vědeckých pracovníků a financí umožňují. „Připravujeme databázi korespondence, zatím ve formě katalogu s naskenovanými dokumenty a základními informacemi,“ říká kurátorka. V plánu je sofistikovanější elektronická databáze a také pokračuje digitalizace rukopisů hudebních.

Navzdory našemu digitálnímu 21. století vidí Veronika Vejvodová nezastupitelnou roli muzea v tom, že se zde návštěvník osobně a fyzicky setkává s originálními předměty spojenými s Dvořákem anebo se zajímavou audiovizuální prezentací.

Nejlepší web vytvořil "soukromník"

I když má Dvořák dobré oficiální zaštítění, paradoxně nejobsáhlejší a nejpřehlednější webový zdroj o skladateli, jeho životě a tvorbě, najdeme na stránkách antonin-dvorak.cz. Vytvořil je muzikolog Ondřej Šupka a dnes jsou jediným dvojjazyčným komplexním zdrojem spolehlivých informací o Dvořákovi. Ondřej Šupka je také autor knih - o své poslední, věnované Dvořákovu "rozlučkovému" turné před cestou do Ameriky, hovořil s Markem Šulcem v pořadu Hudba v miléniu.

Poutní místa

Letohrádek Amerika, v němž jsme hovořili s vedoucí kurátorkou Muzea A. Dvořáka Veronikou Vejvodovou, je jedním z míst spojených se skladatelem. Ty další, které by si milovník Dvořákovy hudby neměl nechat ujít, jsou Nelahozeves - jeho rodné místo, kde je stálá expozice v rodném domě skladatele. Pak památník Vysoká u Příbrami (zámeček) a Dvořákovo letní sídlo Vila Rusalka. Tam, uprostřed přírody se mu dobře komponovalo. Za návštěvu rozhodně stojí Lužany, zámeček mecenáše Hlávky, pro kterého Dvořák komponoval Lužanskou mši. K objevování dalších, i méně známých míst s Dvořákem spojených zve každoročně festival Dvořákova Praha.

Foto Národní muzeum