Hudební skladatelé se třináctky nebojí

Chorobná obava z tohoto data má i svůj odborný název, je to paraskavedekatriafobie nebo také friggatriskaidekafobie a jedná se o speciální formu fobie z čísla 13 (triskaidekafobie).

Kde se vzal strach z pátku třináctého?

Historici se domnívají, že pátek 13. jako symbol neštěstí pochází už z dob Krista. Jeho Poslední večeře se totiž odehrála právě v pátek a u stolu se sešlo právě 13 lidí; třináctým z nich byl Jidáš, který Krista zradil.

Třináctku považovali za nešťastnou i Židé; třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, první písmeno ve slově mavet, které znamená smrt.

Pravděpodobnou skutečně doloženou historickou událostí, která stojí na počátku tohoto tradovaného spojení data a dne, který je symbolem pohrom a neštěstí, je pátek 13. roku 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip I. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů. Templáři byli totiž jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku a jak s lety moc tohoto řádu, který nepodléhal světské moci, ale přímo papeži, sílila, král se cítil ohrožen. Nakázal jejich plošné pronásledování a zatýkání po celé Evropě a toto protitemplářské tažení nakonec vyústilo ve zrušení řádu, k němuž došlo 1312 bulou Vox in excelso.

Ještě starší tragická událost, spojovaná s pátek 13., se udála v roce 1002, kdy v pátek 13. listopadu nařídil anglický král Ethelred II, popravu všech Dánů žijících v Anglii jako reakci na tehdejší časté dánské nájezdy. V roce 2008 byly při vykopávkách na St John's College v Oxfordu nalezeny kostry 34 až 38 mužů ve věku od 16 do 25 let, které jsou považovány za pozůstatky některých obětí tohoto masakru.

Proč má právě třináctka negativní cejch ?

Podle numerologů vychází pověra spojená s číslem 13 z toho, že s určitou kompletností a úplností je spojováno číslo předchozí, tedy dvanáct. 12 je měsíců v roce, 12 hodin ve dne a 12 v noci; 12 je znamení zvěrokruhu. 12 bylo i apoštolů, bohů na Olympu či izraelských kmenů. Následující číslo, tedy číslo 13, pak logicky působí jaksi nepatřičně a budí nervozitu. Jde jakoby dál, než by mělo. Je prostě navíc.

Každý rok se vyskytuje alespoň jeden pátek třináctého. Nejčastěji bývají v průběhu roku jeden nebo dva pátky třináctého; v některých letech jsou ovšem výjimečně i tři.

Pátek 13. ovšem neznamená nešťastný den pro celý svět. Například v Itálii je číslo 13. považováno za šťastné a smolným dnem je pátek sedmnáctého. Ve španělsky mluvících zemích, v části Jižní Ameriky a v Řecku zase spojují pověry a strach z neštěstí s úterkem třináctého.

V mnohých zemích nenechávají nic náhodě a třináctku rovnou škrtají

Strachu z čísla 13 a s ním spojenými případnými nepříjemnostmi a negativními reakci se řada velkých společností, institucí a služeb snaží předcházet, a tak v mnoha letadlech v číslování přeskakují řadu č. 13 a často chybí i „gate 13“ na letišti. Mnoho výškových budov zase vynechává třináctku v číslování pater, nemocnice a hotely nemají pokoj s tímto číslem. I řada měst s číslovanými ulicemi třináctku přeskakuje a 13th Street ani 13th Avenue tam nenajdeme.

Podobně se ke třináctce zachovala i pražská tramvajová doprava. »Třináctka« vyjela poprvé do pražských ulic v lednu 1912, ale oblibu si příliš nezískala. Lidé se s ní prý báli jezdit, a tak za více než sto let byla tato linka šestkrát zrušena a zase obnovena.

Další zajímavosti spojené s datem třináctého

• Třináctého srpna 1899 se narodil mistr hororu Alfred Hitchcock. Sta let by se byl dožil 13. srpna 1999, což byl zrovna pátek 13.
• Právě v pátek 13. října 1972 se odehrála tragická letecká nehoda, při které se v Andách zřítilo letadlo s uruguayským národním ragbyovým týmem. Příběh se pak stal slavný i díky filmu Přežít (Alive), který byl natočený podle vyprávění přeživších osob a šel do kin v roce 1993.

A jak je to s číslem 13 v hudbě?

Většina skladatelů s číslem 13 žádný problém neměla, a tak řada skvělých skladeb napříč staletími nese právě toto opusové číslo. Jsou mezi nimi například jednoaktová taneční hra Dřevěný princ maďarského skladatele Bély Bartóka, Symfonie č. 4 d moll českého velikána Antonína Dvořáka, proslulá Houslová sonáta č. 1 francouzského skladatele Gabriela Fauré, Symfonie č. 1 d moll ruského pozdně romantického skladatele a klavíristy Sergeje Rachmaninova, Symfonie č. 1 g moll „Zimní sny“ dalšího ruského velikána Petra Iljiče Čajkovského i jedna z nejslavnějších klavírních sonát hudebního génia Ludwiga van Beethovena.

Ludwig van Beethoven: Klavírní sonáta č. 8 c moll op. 13 „Patetická“

Tuto sonátu napsal Ludwig van Beethoven v roce 1799, nazval ji Sonate pathétique – „Velká patetická sonáta“ a věnoval ji jednomu ze svých mecenášů, knížeti Karlu Lichnowskému. Vedle sonáty Les Adieux op. 81a je to jediná Beethovenova sonáta, které dal jméno sám autor. Co však Beethoven přívlastkem „patetická“ skutečně mínil, není zcela známo. Nabízí se, že se vrátil ke vzpomínce na svého bonnského učitele Christiana Gottloba Neefeho, v jehož skladbách se často vyskytuje přednesový italský pokyn „patetico“ nebo německý „pathetisch“, a to povětšinou jako protiklad k „friedlich“ (mírný, smířlivý). Jedná se také o první Beethovenovu sonátu, která je – ač má pouze tři věty – označena jako „velká“ a vážný charakter díla je podtržen i tím, že v sonátě chybí scherzo.

Foto: Profimedia