Je libo thriller o smyčcovém kvartetu?

Knihy o hudbě nemusí pojednávat jen o skladatelích nebo teorii. Máme pro vás tipy na detektivku i psychologický román.

Klasická hudba, její protagonisté či prostředí, bývají častou kulisou filmů nebo literárních textů. Autoři počítají s jistou exkluzivitou, noblesou, ale i tajuplností hudby a schopností roznítit city. Vzpomeňme například na Mlčení jehňátek, kde falešně hrajícího flétnistu stihne kanibalův trest. Anebo na hrdinku Pretty Woman, která se rozplakala při návštěvě Traviaty.

My pro vás ale dnes máme tipy čtenářské. U všech je klasická hudba důležitým hybatelem děje, všechny vycházejí z její důkladné znalosti a všechny jsou mimořádně napínavé.

Nejnovějším z našeho výběru je thriller z nakladatelství XYZ. Napsala jej dvojice matka a syn: Natalie Carterová a Nicolas d'Estienne d'Orves. Oba studovali umění a jsou hudebními nadšenci. Jejich společný román Ticho a zuřivost je psychologickým thrillerem, jehož hlavní postavou je geniální pianista Max King. Kdysi světová hvězda, teď ovšem uvržený do izolace na svém ostrově v kanadském Ontariu, neschopný sáhnout na klaviaturu nebo slyšet melodii. Ve vyprávění se střídají jeho pomocnice Susan a syn Luke. Čtenář postupně odkrývá podrobnosti neštěstí, které se odehrálo v divadle, které Max King, onen klavírista, nechal postavit. Co se ale vlastně přihodilo a kdo byl pachatelem, vyplyne až z úplně posledních stránek napínavé knihy.

Natalie Carterová, Nicolas d'Estienne d'Orves

Ticho a zuřivost

XYZ, 2019

Překlad Petr Christov

ticho a zurivost.jpg

Dalším tipem je útlá kniha Anny Enquistové Kontrapunkt. Mnohovrstevnatá próza byla pro nizozemskou prozaičku, psychoanalytičku a klavíristku způsobem, jak se vyrovnat se ztrátou dcery, která přišla o život při dopravní nehodě. Prostředkem k nalezení rovnováhy, ale také k uchování vzpomínek jsou Bachovy Goldbergovské variace. Každá kapitola je jednou variací, spolu s autorkou zkoumáme její princip a interpretaci. Hudba přináší scény ze života s dcerou, od narození po ukončení školy, dny na dovolené, jejich rozdílné představy o životě, ale i okamžiky mimořádné blízkosti. Tak jako Godbergovské variace končí opakováním úvodní Árie, stojíme na konci knihy na pomyslném uzavření kruhu. Jakkoli se nelze smířit s takovou ztrátou, je možná žít dál. A Bachova hudba v tom hodně pomáhá. Jak řekla autorka sama: "Když mi zemřela dcera, bylo hraní jedinou věcí, které jsem byla schopna. Postupně jsem se ale dostala do stavu, kdy jsem dokázala nacvičit Goldbergovy variace od Johanna Sebastiana Bacha. V tomhle těžkém životním období hrála hudba pro mě i pro mé psaní nesmírnou roli. Zpočátku mi šlo opravdu jenom o to, abych se na něco musela soustředit, což mne přivedlo i na jiné myšlenky, než jsou vzpomínky na dceru. Snažila jsem se ale vyhýbat jakýmkoli citům, a proto jsem si vybírala k nácviku třeba Bachovy fugy, které jsou nesmírně technicky náročné, a člověk proto musí dávat hlavně pozor na prstoklad a na všechny technické detaily."

Anna Ennquistová

Kontrapunkt

Mladá fronta, 2011

Přeložila Magda de Bruin Hüblová

kontrapunkt orez.jpg

Z dokonalé znalosti hudebního prostředí vychází také nizozemská autorka Margriet de Moorová. Ostatně sama je vystudovanou pianistkou. Hudba hraje důležitou roli zejména v románu Virtuos o kastrátovi Gasparinovi v Neapoli 18. století nebo v novele Kreutzerova sonáta. Název je několikanásobným odkazem: houslovou sonátu tohoto jména zkomponoval Ludwig van Beethoven. Lev Nikolajevič Tolstoj napsal stejnojmennou povídku o žárlivosti a vraždě - tuto zničující vášeň vzbudila v manželovi žena-pianistka, která dílo studovala s houslistou. No a do třetice směřuje odkaz na Leoše Janáčka. Tento milovník ruské literatury zkomponoval podle Tolstého svůj vášněmi nabitý smyčcový kvartet.

Žárlivost a hudba se prolínají také v této novele. Slepý hudební kritik se zamiluje do mladé houslistky. Svým sluchem a instinktem vycítí v její hře sebemenší náznak sympatií, které by mladá žena mohla věnovat někomu jinému než jemu. Nebo jsou to jen jeho paranoidní představy? Každopádně jej dovedou téměř až k vraždě. Tím ale příběh nekončí.

Kreutzerova sonáta

Paseka, 2003

Přeložila Magda de Bruin Hüblová

demoor.jpg

Čtete si rádi o hudbě? Máte tipy na další zajímavé knihy? Podělte se s námi.

Napište na dita.hradecka@classicpraha.cz

Foto Profimedia a archiv autorky

Podcast