Je o naše skladatele dobře postaráno?
Na Classic Praha startuje nový seriál. Bude se věnovat skladatelským institutům u nás i za hranicemi. Máme bohatou hudební tradici a je nutné rozvíjet odkaz nejen veličin jako Smetana a Dvořák. Kde jsou rezervy, na koho se zapomíná a jaké problémy řeší instituce, které mají péči o daného autora v popisu práce? Přineseme i reportáže z regionů i ze zahraničí.
Institut Bohuslava Martinů. Muzeum Antonína Dvořáka. Muzeum Bedřicha Smetany. To jsou instituce, jejichž existenci zaznamenal asi každý, kdo se jen trochu zajímá o kulturu a hudbu. Česká hudební tradice však sahá hlouběji, před zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetanu a Bohuslavem Martinů nekončí.
Jak jsou na tom ohledně popularity a četnosti uvedení jména jako Václav Jan Tomášek? Jan Dismas Zelenka, bratři Vraničtí nebo celá plejáda klasicistních autorů, kteří se v 18. století prosadili ve Vídni a dalších hudebních centrech Evropy? Co Fibich, Foerster, Novák nebo terezínští autoři? Co dělat pro to, aby čeští autoři 20. století - Petr Eben, Vladimír Sommer, Klement Slavický - dostali patřičné místo v koncertních programech a tedy i v povědomí posluchačstva?
Na tyto otázky nám odpoví představitelé organizací spravovaných státem, ale také hudební nadšenci, zakladatelé malých regionálních skladatelských společností. Zeptáme se také našich předních interpretů, jak je těžké prosadit do programu neznámá jména.
Pro inspiraci se vydáme do zahraničí. Institut Arnolda Schönberga ve Vídni, Beethoven-Haus v Bonnu, Mezinárodní nadace Mozarteum v Salcburku nebo Chopinův institut ve Varšavě budou mezi prvními, které navštívíme, a to kvůli kontinuitě a kreativitě, s jakou pracují. Nejen konkrétní a leckdy inovativní způsoby propagace daného skladatele, ale pochopitelně také kontext kulturní politiky okolních států nás bude zajímat.
Kromě toho najdete v článku vždy zajímavou hudební ukázku.
Jedna taková je pro vás i zde. Jde o Requiem Václava Jana Tomáška, hudební veličiny Prahy 1. poloviny 19. století.
