Kousek od Prahy je místo zaslíbené historickým klavírům

Návštěva v dílně Paula McNultyho v půvabné vesnici nedaleko Českého Šternberku, je zajímavým zážitkem pro každého. Patříte-li ale k milovníkům klavírní hudby a klavírů vůbec, pak vás toto místo uvrhne do nábožného vytržení. Právě tady vznikají klavíry podle modelů z 18. a 19. století a rekonstruují se vzácná piana. Elegantní a často nádherně zdobené nástroje vybízejí k dotýkání a hraní. Paulova žena, pianistka Viviana Sofronitsky, ochotně předvede, jak zní hudba Mozartova či Schubertova na nástrojích, u nichž tito géniové komponovali – a člověku najednou dochází, jak moc jejich skladby ovlivnil nástroj – jeho zvuk, pohyblivost i barevné možnosti.

Pět různých pian předvádí na tomto videu Viviana.

Kdysi Paul v Čechách zakotvil hlavně kvůli dřevu, to je pro stavbu nástroje nejdůležitější. Ale svou roli hraje každý detail, poměr vzdáleností, tloušťka desky, zakřivení… Léta experimentování a detailního zkoumání historických nástrojů a čtení dokumentů a historické korespondence teď Paul zúročuje a má úspěch: nástroje u něj objednávají koncertní sály, univerzity i pianisté, kteří se chtějí do interpretace starší hudby ponořit co nejhlouběji. Paulova piana znějí na snímcích pianistů Rudolfa Buchbindera, Ronalda Brautigama – ten prohlásil, že „Paulovy nástroje jsou jediné, které mají duši. Nejsou to muzeální repliky.“ Přirovnává ho k legendárnímu staviteli klavírů Antonu Walterovi, jehož nástroje miloval Mozart. Také geniální pianista Alexej Ljubimov Paulovy klavíry chválí: krátký snímek najdete zde.

Dotýkaly se jich Chopinovy prsty

Před dvaceti lety McNulty začínal se svým malým týmem v Divišově, od té doby si postupně vychoval nastupující generaci pomocníků. „Pěstovat tým je jako sázet stromy. Chce to čas. Teď už se dá říci, že zakořenili a kvetou. Chceme-li novou generaci stavitelů, musíme si je vychovat.“ Dát dohromady klavír není mechanická záležitost, je třeba mít cit pro tón a najít „ducha“ každého nástroje. Teď už může Paul většinu práce svěřovat svému asistentovi Sergeji Kramerovi, kterého vše naučil, a věnovat se speciálním projektům.

Pro velký cit v nakládání s originály totiž Paulovi svěřují obnovu nástrojů vlastněných velkými skladateli – ať už je to Chopin nebo Liszt. Tento rok pracuje na sbírce varšavského Chopinova institutu. „Probírám se nástroji a připravuji ji na koncertní použití. Některé z nich patřily přímo Chopinovi a ty jsou bohužel v nejhorším stavu, protože prošly v minulosti rekonstrukcí. Doufám, že moje zásahy budou více odpovídat záměru výrobce.“ Polský Chopinův institut reaguje na stále sílící trend historicky poučené interpretace, která dnes zasahuje až do hudby počátku 20. století, a pořádá soutěž na dobové nástroje. O Chopinově nástroji a Paulovi McNultym natočili pěkný dokument.

Film o Beethovenovi s Paulovými klavíry

V poslední době se Paulovy nástroje zviditelnily na televizní obrazovce. „Zahrály“ si totiž ve filmu o Ludwigu van Beethovenovi. Diváci České televize jej mohli také zhlédnout v den skladatelova výročí. „Když filmaři poprvé zavolali, řekli, že nebudou potřebovat ladiče, protože použijí v playbacku zvuk moderních nástrojů. Ovšem po návštěvě naší dílny zcela obrátili, a nejen že zvuk byl autentický, ale také se točilo live!“ vypráví Viviana Sofronitsky. Zvuk klavíru atmosféru a věrohodnost snímku zcela jistě umocnil.

Paulova dílna prosperuje a coronová krize se jí zatím nedotkla. „Na začátku jsme měli obavy. Ale ve skutečnosti zájem o naše nástroje vzrostl. To samé mi říkají i kolegové vyrábějící cembala. Možná si lidé uvědomili, co je v životě důležité?“ uvažuje Paul McNulty. Co jej a jeho ženu trápí, je, že ze světa mizí krásné a nenahraditelné originály. „Lidé, kteří mají hodně peněz, si mohou dovolit koupit historický klavír a pak jej nechají neodborně opravit. Ze světa tak sprovodí původní podobu a informace,“ varuje stavitel a restaurátor.