Mezi desítku nejhranějších děl patří i Händelův Mesiáš
Co ovlivňuje četnost provádění děl klasické hudby ?
Pokud bychom chtěli sestavit žebříček nejhranějších skladatelů či skladeb, dlouhodobě se v první desítce budou držet díla vídeňských klasiků Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, romantiků Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Johannesa Brahmse, Petra Iljiče Čajkovského a barokních velikánů Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela.
Samozřejmě, že významnou roli v těchto žebříčcích hraje jak hudební vlastenectví (tedy hudební vkus a preference jednotlivých zemí), tak významná výročí toho kterého roku. V roce 2022 bude tedy patrně z koncertních pódií znít častěji než kdy jindy třeba i hudba Giuseppe Tartiniho (*1692 – 330 let), Artura Sullivana (*1842 – 80 let), Jeana Francaise (*1912 – 110 let), Jiřího Antonína Bendy (* 1722 – 300 let), Julese Masseneta (*1842 – 10 let, +1912 – 110 let), Karola Szymanowského (* 1882 – 140 let), Ralpha Vaughana Williamse (*1842 – 150 let), či Niccola Paganiniho (*1482 – 140 let).
Dalším faktorem, který ovlivňuje momentální četnost skladeb na koncertních programech, je příležitost, ke které hudební dílo vzniklo. Takže pokud se týče období velikonočních svátků, zcela jednoznačně na špici popularity stojí vedle Velikonočního oratoria Johanna Sebastiana Bacha oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela.
Mesiáš je Händelovým neznámějším a nejpopulárnějším oratoriem
Dílo vzniklo během léta 1741 a samotný kompoziční proces je opředen mnoha legendami o mystickém vytržení skladatele, který údajně po celý čas kompozice nejedl a nespal. Tomu nahrává zřejmě fakt, že Händel skutečně vytvořil toto monumentální dílo za pouhých 24 dní. Práci mu ovšem nepochybně usnadňoval fakt, že v souladu s dobovou kompoziční praxí využíval témata a motivický materiál jak ze svých starších kompozic, tak i z děl jiných autorů.
Autorem libreta je velký Händelův příznivec, obdivovatel a mecenáš Charles Jennens. Základ tvoří starozákonní texty, zejména úryvky z proroctví Izaiášova a knih žalmů, dva nejznámější sbory obsahově čerpají z knihy zjevení sv. Jana. Třídílná struktura oratoria je naplněna událostmi ze života Ježíše Krista: „Proroctví spásy, příchod Mesiáše a jeho vykupitelské skutky na zemi“, „Oběť bičování a ukřižování, sestoupení do pekel a Zmrtvýchvstání, Božský triumf“ a „Příslib vykoupení lidstva, vítězství nad smrtí a hříchem v den velkého soudu, oslava Krista“. Vedle 16 árií je v oratoriu velmi významně zastoupen sbor. A nejslavnější částí celého oratoria je bezesporu sborové „Hallelujah“ umístěné v závěru druhého dílu.
Premiéra Händelova Mesiáše proběhla 13. dubna 1742 v Dublinu
Po nesmírnému úspěchu prvního provedení se oratorium rozletělo doslova do celého světa. Mesiáš je od té doby hrán nepřetržitě po celém světě a je jednou z nejuváděnějších skladeb všech dob. Obliba tohoto díla je nesmírná a zejména efektní radostné hebrejské zvolání „Hallelujah“ tedy "Chvalte Pána!" Ježíš Kristus, Spasitel, Mesiáš, byl vzkříšen! Král Králů a Pán Pánů, který vládne na věky věků!, vyjádřené radostnou Händelovou hudbou, žije i vlastním životem a je často uváděno jako samostatný koncertní kus. V mnoha zemích je také vžitou praxí, že publikum při této části stojí. Tradice totiž říká, že při prvním provedení Mesiáše v Londýně povstal při prvních tónech Hallelujah sám král Jiří II. a stál až do konce této části. A byl to právě Mesiáš, který byl posledním koncertem, který Händel osobně dirigoval; bylo to v Covent Garden v Londýně 6. dubna 1759, pouhých pár dní před skladatelovou smrtí.
Mesiáš v českých zemích
Händel napsal Mesiáše pro nevelký sbor a orchestr s volitelným nástrojovým obsazením řady jednotlivých čísel. Dílo bylo po jeho smrti postupně upraveno pro provádění v mnohem větším měřítku, pro obrovské orchestry a sbory. Při dalších snahách o aktualizaci oratoria byla jeho orchestrace revidována a posílena, mimo jiné Wolfgangem Amadeem Mozartem. Právě v této úpravě zazněl Händelův Mesiáš i v českých zemích, a to v Praze roku 1804. Provedení se zúčastnilo 170 hudebníků, včetně asi 80 členů sboru a tehdejší tisk rozhodně nijak nešetřil chválou.
Foto: Profimedia
