Pražské jaro zahájí „barokáři“

Odvážný krok? Rozhodně. Skandální? Vůbec ne. Dnes už totiž interpretace hudby pozdního 19. století podle pravidel historicky poučené interpretace nikoho nepřekvapí. O tomto hnutí píšme například zde nebo v novém seriálu. A i když lze po zahajovacím koncertě čekat rozporuplné reakce, asi nedojde na tak vyhrocené názory, jako když do Prahy přijel v roce 1996 zahájit festival Roger Norrington a London Classical Players.

Zakladatel a umělecký vedoucí souboru Collegium 1704 Václav Luks upozorňuje na to, že způsob, jaký obvykle považujeme za „romantický“ nemá s romantismem moc společného. Jde hlavně o velké, „rozmáznuté“ gesto, jakým se ona zpěvná témata Mé vlasti často hrávají. Při pohledu do Smetanova rukopisu je očividné, že autor naopak lpěl na detailním frázování a doslova každému motivku dal jasné instrukce. Právě tuto práci s detailem se budou hudebníci snažit tlumočit publiku.

Nečekejte "lesy smyčců"

Smetanova partitura by měla zaznít tak, jak si ji skladatel představoval, očištěná od nánosů tradice a úprav, jichž se v dobré víře dopouštěli dirigenti. Pro mnohé posluchače bude také nezvyklá barva orchestru – na rozdíl od velkých symfonických těles, která vás „obalí“ homogenním zvukem posíleným všudypřítomným vibratem, u dobových nástrojů vynikne jednotlivá barva skupin i rozdílná barva rejstříků. Vibrato se užívá pouze jako ozdoba.

Cyklus symfonických básní Má vlast, pozdní dílo již hluchého skladatele Bedřicha Smetany, má v kontextu české hudby mimořádné postavení. Autor čerpal z českých mýtů a historie a pokusil se stvořit ucelený monument. Díky geniálnímu kompozičnímu výkonu se mu to podařilo: v poslední části, Blaníku, zaznívá i motiv první básně, Vyšehradu, a sklenuje tak celý oblouk. Nemusíme znát mimohudební program (tok řeky Vltavy, pověst o Ctiradovi a Šárce, husitský chorál...), abychom obdivovali umění orchestrace, originální harmonie a stavebnou dokonalost Smetanovy hudby. Byl to ale právě onen program, který hrál velkou úlohu v dobách, kdy český národ zažíval temné doby.

Mnohá provedení na Pražském jaru měla náboj jedinečnosti, ať už volbou interpreta nebo vlivem historických okolností. Je jisté, že i letošní zahájení bude – a to z obou důvodů – patřit k památným. Festival se rozhodl zpřístupnit oba zahajovací koncerty on-line. Můžete se tedy naladit na web festivalu a 12. nebo 13. května od 20 hodin sledovat netradiční Mou vlast. Ve Smetanově síni Obecního domu bude přihlížet asi 300 otestovaných diváků. Doufejme, že toto otevření jarního festivalu bude znamenat nový začátek pro kulturu po pandemickém „tacet“.

Foto Pražské jaro