Vzácné hudební knihy váží až 30 kilo

Jedinečnou příležitost spatřit v originále nejkrásnější a nejvzácnější hudební rukopisy mají návštěvníci v historické budově Národního muzea a v Národní knihovně ČR na výstavě Velké knihy hudby. Kvůli citlivosti materiálu trvá jen krátce.

Vidět zblízka ručně psané noty a skvostné výmalby těchto knih je zážitek, umocněný znějící reprodukovanou hudbou. Knihy nechali vyhotovit členové tzv. literátských bratrstev. To byla náboženská sdružení tvořená vzdělanými měšťany, tedy "litteratus", gramotnými a schopnými zpěvem doprovázet liturgii. V Českých zemích se bratrstva objevují už od středověku a svou zlatou éru zažila od konce 15. do začátku 17. století.

Celkem výstava představuje 16 rukopisů a rukopisných zlomků z 15.–17. století ze sbírek obou institucí. Na první pohled zaujmou jak úctyhodnou velikostí, tak výzdobou, která reprezentuje vrchol dobové knižní malby.

Pergamen vydrží staletí

Část knih je na ručním papíře, část na pergamenu. Obojí jsou to velmi trvanlivé materiály: knihám je 550 let a iluminace na nich vypadají, jako by je malíři dokončili včera. Také by měly další staletí v tomto stavu vydržet, proto jim v depozitářích Národního muzea a Národní knihovny poskytují „VIP péči“.

Hovoří restaurátor Jan Novotný: „Pergamen prudce reaguje na změnu vlhkosti, proto jsme museli hlídat klima ve výstavních prostorách. Hydroskopický materiál rychle nasává vodu, vlní se a barevná vrstva by se mohla polámat. Hlídá se také intenzita a spektrální složení světla. Všechny předměty světlem degradují, proto jsme volili LED osvětlení.“

I když v expozici panují pro rukopisy co možná nejlepší podmínky, ze svého úložiště jsou očím veřejnosti vyzdviženy jen na šest týdnů. V polovině ale pracovníci muzea otočí stránky z důvodu ochrany knižní vazby, což je zároveň benefit pro návštěvníka, který může spatřit zase nové iluminace.

Vajíčka nejen do malty

Právě iluminace, tedy laicky řečeno knižní obrázky, budou pro návštěvníky největší atrakcí. Jejich prvotřídní stav je udivující – zatím nevyžadovaly žádný restaurátorský zásah. „Literátská bratrstva si nechávala knihy vyrábět v dílnách, kde byli písař, iluminátor, knihař i ostatní řemeslníci na nevyšší úrovni,“ zdůvodňuje Jan Novotný. Také složení barev bylo to nejlepší dostupné. „Jde o anorganické pigmenty, které jsou jemně rozemleté a spojené bílkem, pro rozjasnění se přidával kamenec.“ Upozorňuje i na zachované zdobné kovové prvky knižních vazeb.

Před samotnou výstavou se pro každý z rukopisů vyráběl stojánek na míru – u svazků této hmotnosti se musí dbát také na úhel rozevření knihy, který restaurátoři předem změřili. Před vystavením se knihy ještě opatrně vyčistily od prachu. Případné trhliny na ručním papíru byl vyspraveny a zvlněné pergameny vyrovnány.

V průměru půl metru vysoké a v případě použití pergamenu i přes 20 kg vážící rukopisy sloužily zpěvákům zmíněných bratrstev k provozování hudby v kostelích, a právě pro účely skupinového zpěvu nabývaly takových rozměrů. Svým uživatelům a objednavatelům pak dávaly příležitost nejen k vyjádření jejich náboženského cítění, ale také k patřičné sebeprezentaci. Na finančně a časově náročné písařské práci, výzdobě a svázání knih se podílely vyhlášené dílny, financované jak přímo bratrstvy, tak městskými obcemi, cechy či konkrétními donátory.

„Kdybych měl nějaký z exponátů vyzdvihnout, tak Graduál Martina Stupníka. Je impozantní v mnoha ohledech. Z vystavených knih je nejstarší, měří skoro 70 cm, váží skoro 32 kg," říká jeden z autorů výstavy, kurátor sbírky rukopisů Národního muzea Zdeněk Mužík. „Jeho výzdoba je sice místy poškozená, ale přesto nádherná."

Graduál je vynikající práci dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce. Hned několik rukopisů pak dokumentuje tvorbu Jana Táborského z Klokotské Hory, majitele nejvýznamnější pražské písařské dílny 16. století, a s ním spolupracujících iluminátorů, jako byli Fabián Puléř, Matyáš Hutský z Křivoklátu a Matouš Ornys z Lindperka.

K vidění jsou zde i zlomky. K vyřezávání částí z literátských zpěvníků nevedly pouze náboženské důvody, ale způsobilo je i „obyčejné“ barbarství. Nádherné iluminace se stávaly cílem sběratelů nebo zlodějů, kteří neváhali knihy nevratně poničit.

Národní muzeum a Národní knihovna jsou instituce s nejbohatšími sbírkami starých rukopisů. Jsou zde středověké svazky či první tisky, takzvané inkunábule. „Máme velké množství iluminovaných rukopisů ze 14. století, nádherné svazky z pozůstalostí klášterů i jednotlivých osobností.“ Naši předkové nám je odkázali v dobrém stavu, ale například kování bylo v 18. století hromadně odstraňováno. Vedly k tomu praktické důvody – aby knihy nezabíraly v regálu tolik místa.

Pokud výstavu nestihnete, většina z vystavených rukopisů je dostupná online.

Foto: Národní muzeum a autorka