Bohuslav Martinů: 192 schodů vede do rodné světničky slavného skladatele

Ve věži kostela svatého Jakuba v Poličce žil Bohuslav Martinů se svou rodinou do svých 12ti let.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Poličku proslavil skladatel a muzikolog Bohuslav Martinů, který se narodil ve věži místního kostela sv. Jakuba. Žil zde do svých 12 let, tady začal hrát na housle, a i během studií v Praze se do rodného města vracel. Martinů dnes v Poličce připomíná zachovaná rodná světnička v kostelní věži, Centrum Bohuslava Martinů se zrekonstruovanou školní třídou ze skladatelova dětství, expozice barevný svět Bohuslava Martinů, či skladatelova socha od Milana Knoblocha v poličském parku.

profimedia-0081042088 polička 1.jpg

Rodina Bohuslava Martinů (1890-1959) žila v Poličce ve věžní místnosti tamního kostela svatého Jakuba, kde byl skladatelův otec Ferdinand zaměstnán jako pověžný a zároveň se věnoval ševcovskému řemeslu. Na věži žila rodina do dvanácti let malého Bohuslava, který už odmala hrál na housle. Od šestnácti let začal tento nástroj studovat na Pražské konzervatoři a hlavní město mladého umělce naprosto pohltilo.

Byl nadšen z francouzské impresionistické hudby, učil se francouzsky, fascinovalo ho divadlo, začal se zajímat o kompozici. Housle šly stranou a Martinů přešel do varhanní třídy.

Nakonec byl Martinů z konzervatoře pro „nenapravitelnou nedbalost“ vyloučen, vrátil se do Poličky a učil zde na housle; přečkal tu i první světovou válku.

V roce 1919 slavil úspěch s vlasteneckou kantátou Česká rapsodie, kterou Česká filharmonie odehrála za účasti prezidenta Masaryka. V roce 1920 byl Martinů jako druhý houslista přijat do České filharmonie, v níž pak působil tři sezóny. Poté se rok učil skladbu v Paříži a po návratu do Poličky složil pro něj přelomovou skladbu jeho uměleckého vývoje, symfonickou větu Half-time (Poločas). V roce 1924 se do Paříže přestěhoval natrvalo, o dva roky později si tam našel svojí životní družku Charlotte Quennehen, se kterou se na počátku 30. let oženil. V jeho tvorbě se pak až do konce života propojovaly dva zásadní vlivy – český a francouzský.

Po obsazení Paříže nacisty prchl Martinů i s manželkou do USA, kde postupně zkomponoval všech pět svých symfonií. Po válce se s manželkou na čas vrátili do Francie, aby pak následně žili opět v USA, poté v Římě a Švýcarsku, kde také zemřel.

Martinů byl prakticky samouk, ale vypracoval se mezi nejosobitější skladatele první poloviny 20. století. Během života zkomponoval více než 400 orchestrálních, komorních či vokálních skladeb, mimo jiné šest symfonií, patnáct oper a čtrnáct baletů.
Světový úspěch mu vynesla orchestrální Vřava, inspirovaná Lindberghovým přeletem Atlantiku, poprvé provedená v Bostonu roku 1927. Vedle zmíněných symfonií k jeho zásadním dílům patří například jazzový balet Kuchyňská revue, komická opera Voják a tanečnice, Violoncellový koncert, českou lidovou písní ovlivněný balet Špalíček, středověkými hrami inspirovaný operní cyklus Hry o Marii, cyklus skladeb na lidové texty Kytice, snová opera Julietta, barokní hudbou inspirované Concerto grosso, či Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, Oratorium Epos o Gilgamešovi, opery Řecké pašije a Ariadna.

Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů vznikl v roce 1956 a jeho záhadný název se dá přeložit jako „magické zaříkávání“. Jedná se de facto o dvouvětou skladbu, kterou spíše než za klavírní koncert můžeme považovat za symfonii s klavírem.

Bohuslav Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 Inkantace

Bohuslava Martinů v rodné Poličce připomíná zejména rodná světnička, která se nachází 36 metrů nad zemí ve věži kostela sv. Jakuba. Skromný pokojík vyhlíží dnes v hlavních rysech tak, jako v letech skladatelova dětství. Skladateli byla první samostatná muzejní expozice věnována už v roce 1945, ve stejném roce mu bylo uděleno čestné občanství města a jeho jméno nese i náměstí u kostela sv. Jakuba, stejně tak jako od roku 1949 i místní hudební škola; právě jejím žákům byla určena skladatelova poslední skladba, Zdravice, kterou Martinů složil šest týdnů před smrtí. V lednu 1956 se dle přání skladatele právě v Poličce konala světová premiéra jeho kantáty Otvírání studánek.

Slavného rodáka připomíná i Centrum Bohuslava Martinů, které se nachází v objektu Městského muzea, na rohu Tylovy a Šaffovy ulice v těsném sousedství Palackého náměstí. Jedná se o historickou budovu, která byla v roce 1934 věnována Muzejnímu spolku Palacký. Do té doby byla sídlem chlapecké měšťanské školy, kterou navštěvoval i Bohuslav Martinů.

Součástí expozic je zrekonstruovaná školní třída z přelomu 19. a 20. století, kdy do školy začal docházet malý Bohuslav, i originální expozice Barevný svět Bohuslava Martinů, kde mají návštěvníci možnost seznámit se s výjimečnou osobností Bohuslava Martinů prostřednictvím vizuálně atraktivního obrazového materiálu, originálních osobních předmětů a dokumentů z majetku rodiny Martinů, z nichž některé jsou veřejnosti zpřístupněny vůbec poprvé.

V poličském parku stojí od roku 1990 skladatelova socha od Milana Knoblocha a v ulici Svépomoc dům, kam se rodiče skladatele přestěhovali v roce 1923 a kam až do léta 1938 Martinů přijížděl na prázdniny, aby zde v podkrovní místnosti komponoval.

Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Ve městě se původně nacházel hrad, který zanikl zřejmě v husitských válkách. V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen.

Historické centrum města Polička dodnes svírají zachovalé středověké hradby s devatenácti baštami v délce 1220 m, které patří mezi nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. V centru města se nachází Palackého náměstí s barokní radnicí, 22 metrů vysokým Mariánským morovým sloupem a barokními kašnami. Dominantou města je renesanční kostel sv. Michala, jehož krov je naprosto unikátní a nemá obdobu v celé České republice. Hlavní oltář byl zhotoven okolo roku 1770, kazatelna s reliéfy Mojžíše a desek s desaterem pochází z roku 1777. Před jižním vchodem je náhrobek hudebního skladatele Bohuslava Martinů. V roce 1978 tu byla na vlastní přání (po úmrtí ve Francii) pochována skladatelova manželka Charlotte Martinů. O rok později došlo na základě její poslední vůle k vyjednání převozu ostatků Bohuslava Martinů ze Švýcarska rovněž do Poličky. V roce 1984 tu byl odhalen žulový náhrobek od Milana Knoblocha se symbolickým odkazem na Otvírání studánek a skrytým motivem kříže. Od hrobu je přímý pohled na věž kostela sv. Jakuba, kde se ve světnici pověžného Bohuslav Martinů narodil.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast