Adéla ještě nevečeřela: Slavná komedie se natáčela na Konopišti a v malebných pražských zákoutích. Mimo jiné v Malé Fürstenberské zahradě

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Malá Fürstenberská zahrada v Praze je součástí zahradního celku malostranských Palácových zahrad, které jsou velmi významným dokladem barokní zahradní architektury u nás. Malá Fürstenberská zahrada sice nepatří k největším z nich, ale rozhodně ji můžeme označit za nejmalebnější. Toto jedinečné pozdně barokní terasové dílo nemá u nás v mnoha ohledech obdoby a je završením vývoje zahradní architektury italského typu v českých zemích. A právě tady se setkal baron von Kratzmar s hraběnkou Thunovou, které nenasytná masožravá květina ve filmu Adéla ještě nevečeřela snědla jejího psa.

V roce 1977 se po čtrnácti letech od společné spolupráce na skvělém hudebním filmu Limonádový Joe sešli režisér Oldřich Lipský a scénárista Jiří Brdečka, aby společně natočili další výtečnou parodii, tentokrát na rodokapsové příběhy neohrožených hrdinů. V komedii Adéla ještě nevečeřela je jím slavný detektiv Nick Carter, kterého pozve do Prahy policejní komisař Ledvina, aby mu pomohl vyřešit záhadný zločin, a sice zmizení psa Gerta hraběnky Thunové z uzavřeného pokoje. Ze zmizení psa je podezřelá masožravá rostlina Adéla, kterou by dokázal vypěstovat jedině Carterův věčný rival, ďábelský botanik, zločinec mezinárodní pověsti baron von Kratzmar, zvaný Zahradník. Ten by ovšem měl být dávno po smrti. Jak se ale ukáže, baron von Kratzmar se dokázal z poslední Carterovy léčky dostat a nyní stojí oba odvěcí soupeři opět proti sobě.

Carter se tedy opětovně musí vyrovnávat s řadou Kratzmarových nebezpečných a důmyslných léček, překonávat „nepřekonatelné“, což ovšem hrdinovi, který je nepřemožitelný, neprůstřelný, nebojácný a neohrožený, nedělá žádné zvláštní potíže. V novém a neznámém prostředí mu společníka a průvodce dělá bodrý komisař Ledvina, který ho neopomene protáhnout pražskými hospůdkami.

V komedii, jejíž děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod, se zaskvěla celá řada výtečných herců. V hlavní roli amerického detektiva Nicka Cartera Michal Dočolomanský, v roli komisaře Josefa Ledviny Rudolf Hrušínský, zlotřilým baronem von Kratzmarem, vlastním jménem Matěj Kráčmera, byl Miloš Kopecký, okouzlující hraběnku Thunovou si zahrála Květa Fialová. Nesmíme zapomenout ani na penzionovaného gymnaziálního profesora Albína Bočka ztvárněného Ladislavem Peškem a jeho roztomile naivní vnučku Květuši v podání Nadi Konvalinkové, společnici hraběnky Thunové Karin, kterou si zahrála Olga Schoberová, či komorníka barona von Kratzmara alias Václava Lohniského.

K úspěchu filmu přispěla i výborná kamera Jaroslava Kučery, který skvěle zachytil atmosféru a půvaby secesní Prahy, kostýmy jsou dílem Theodora Pištěka a na animované části filmu se podílel Jan Švankmajer. Autorem hudby k filmu byl Luboš Fišer.

Při premiéře v pražském kině Blaník se film promítal 15 týdnů 4x denně a téměř vždy před vyprodaným sálem. Prodáno bylo na 196 tisíc lístků. Stejný zájem byl i v jiných městech. V roce 1980 byla komedie oceněna cenou Saturn pro nejlepší zahraniční film.

Zajímavosti z filmu:

• Role Nicka Cartera byla nabídnuta americkému herci Robertu Redfordovi, kterému se scénář líbil, ale kamenem úrazu byla požadovaná výše honoráře.
• Ve scéně, kde Nick Carter vypráví o uspávající růži, kterou zahradník vypěstoval, zmiňuje jméno známé tragédky Báry Sernardtové. Jedná se o slovní přesmyčku jména slavné francouzské herečky Sarah Bernardtové.
• Když Nick Carter listuje v lexikonu mezinárodních zločinců, objevují se v něm fotografie reálných zločinců. Policejní fotografie českého vraha Františka Lukšíka a slavného australského zbojníka Neda Kellyho.
• Při setkání s baronem Kratzmarem se profesor Albín Boček podivuje Kratzmarovu diplomu z Faustovy univerzity ve Wienerschnitzelbergu, což doslova znamená „hrad vídeňský řízek“.
• V některých scénách si tvůrci roztomile pohráli i s češtinou. Například v replikách, v nichž všechna slova začínala stejným písmeny: „Sladké sny slídile.“ „Pohmožděný palec potřebuje pohotovou pomoc.“
• Podobu a animaci masožravé rostliny vytvořil Jan Švankmajer, o její mlaskající zvuky se postaral imitátor Antonín „Strýček“ Jedlička, a to tak, že používal namydlené dlaně, vodu ve vaně, zvon na odpad, namočený ručník a mléko v igelitovém sáčku.

Film se natáčel v Praze a na Konopišti. V pražských lokacích se uplatnil Karlův most, řada půvabných staropražských uliček a řada jedinečných pivních výčepů, se kterými Nicka Cartera seznamuje komisař Ledvina - od hotelu U Tří pštrosů a středověké krčmy U Krále Brabantského, která patří k nejstarším v Praze, přes podniky U Bonaparta v Nerudově ulici a U Černého vola na Loretánském náměstí až po pivovar U Fleků na Novém Městě.

Ve filmu se také objevuje krásný výhled z Palácových zahrad pod Pražským hradem, především z Malé Fürstenberské zahrady. Právě na zdejší terase rozprávěl baron von Kratzmar s hraběnkou Thunovou, aby poté unikl před Nickem Carterem po zdejším schodišti jízdou na stříbrném podnosu. Při této scéně na terase kamera zachycuje i kouzelný pohled na starou Prahu s kostelem svatého Mikuláše.

Chuťové buňky masožravé Adély vždy spolehlivě nastartovala ukolébavka, která je přičítána Mozartovi, ale jejím autorem je ve skutečnosti Bernhard Flies.

Bernhard Flies: Princi můj maličký spi

Autorem hudby k filmu Adéla ještě nevečeřela je český hudební skladatel Luboš Fišer (1935 – 1999).

Ten byl významným autorem soudobé vážné hudby a vyhledávaným a oceňovaným autorem hudby k filmům, televizním inscenacím i seriálům. Vystudoval skladbu na konzervatoři i pražské HAMU. Během svého života napsal řadu orchestrálních skladeb, komorních i vokálních kompozic a velmi výrazně se zapsal i do dějin hudby filmové. Spolu se Zdeňkem Liškou patřil k nejplodnějším autorům české filmové hudby a svou působivou hudbou dokázal vždy dokonale vystihnout atmosféru daného díla, ať už se jednalo o drama, komedii či seriál pro děti.

Nezapomenutelné jsou jeho soundtracky k dramatickým filmům Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Golet v údolí, Případ začínajícího kata, surrealistické hříčce Valérie a týden divů, dramatům Petrolejové lampy, Babička, Morgiana, Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců, filmům z nemocničního prostředí Pozor, vizita!, Sestřičky, nostalgické komedii Lásky mezi kapkami deště, parodickým komediím Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech.

Téma, které použil ve snímku Tajemství hradu v Karpatech, Luboš Fišer lehce varioval ve své skladbě s názvem Salsa verde, která nese název podle hlavní postavy této filmové parodie na román Julese Verna, tedy operní pěvkyně Salsa Verde.

Luboš Fišer: Salsa verde

Fürstenberská zahrada se nachází v Praze na Malé Straně a je součástí tzv. Palácových zahrad pod Pražským hradem. Na severu sousedí se Starými zámeckými schody, na jihu s několika paláci (Malým Fürstenberským, Kolowratským a Fürstenberským) a na západě s Kolovratskou zahradou.

Zahrada se dělí se na Malou a Velkou Fürstenberskou zahradu a je pojmenována podle posledních šlechtických majitelů, kterými byli od roku 1866 Fürstenbergové. Původně byla na tomto místě vinice, později užitková zahrada. V přilehlém Kolowratském a Malém Fürstenberském paláci bylo od roku 1918 do roku 1938 sídlo vlády Československé republiky, nyní jsou součástí sídla Senátu Parlamentu České republiky.

Malá Fürstenberská zahrada, někdy také nazývaná Malá Černínská zahrada, byla dříve součástí malého Fürstenberského domu čp. 155. Původní barokní terasovou zahradu, kterou založil v 18. století Václav Kazimír Netolický, nechala později přestavět hraběnka Marie Barbora Černínová Ignácem Janem Palliardim, který byl i autorem rozsáhlé přestavby domu. Zahrada tak dostala podobu pozdně rokokové zahrady, v níž se nachází řada dovedně zkombinované architektury a zeleně. Osou je dominantní schodiště, které spojuje gloriet s vyhlídkovým altánem, dále se tu nacházejí balustrády a třídílná sala terrena. Zahradu zdobí pnoucí růže, symetricky vysázená oranžerie, zábradlí zdobí postavy putti a dekorativní vázy. Součástí vyhlídkového altánu je válcová věž, v níž měla hraběnka Černínová koupelnu. Ze zahrady je vstup do Jižních zahrad Pražského hradu. Zahrada se dočkala nového otevření po rekonstrukci roku 2000.

Velká Fürstenberská zahrada je rozdělena na veřejnou terasovou část a neveřejnou část kolem Fürstenberského paláce, kde se nachází polské velvyslanectví. Její obnova byla dokončena v roce 2008, kdy byla zpřístupněna terasová část; ta ovšem není součástí Zahrad pod Pražským hradem, vstup do ní je oddělen a není možné z ní projít do komplexu zahrad, se kterým sousedí. Z jejích deseti teras je ovšem nádherný výhled nejen na Malou Stranu, ale i celou Prahu.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Malá Fürstenberská zahrada a Svatováclavská vinice (©Profimedia)