Noc na Karlštejně: Asi do věží

Majestátní věže hradu Karlštejn byly inspirací pro titulní píseň slavného filmového muzikálu Noc na Karlštejně.

Celé léto můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Hrad Karlštejn zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů. Pyšní se i zcela ojedinělým souborem 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže a největší portrétní galerií českých panovníků v ČR. Hrad též proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně, na jejíž náměty byl v roce 1973 natočen stejnojmenný hudební film.

profimedia-0489526303 karlštejn.jpg

Český spisovatel, básník, dramatik a překladatel Jaroslav Vrchlický (1853-1912) tuto svou divadelní hru napsal roku 1884 ve věku 29 let. Úsměvná divadelní veselohra na historické téma, která se odehrává během jedné noci na hradu Karlštejn, kam císař Karel IV. zakázal přístup ženám, byla poprvé uvedena 28. května 1884 v Národním divadle v Praze. Příběh je postaven na tom, že i přes panovníkův zákaz se náhle na hradě objeví dokonce ženy dvě - nešťastná, zamilovaná a trochu žárlivá císařovna Eliška Pomořanská, které se stýská po lásce jejího manžela Karla IV., a neteř purkrabího Alena, která se vsadila se svým otcem, že stráví jednu noc na hradě… Navíc na hrad ve stejnou dobu dorazí i dva nezvaní hosté, cyperský král Petr a bavorský vévoda Štěpán.

Zápletka, podle níž na Karlštejn nesměly vstoupit ženy, je ovšem pouhou legendou. Listina z roku 1357, která Vrchlického pravděpodobně inspirovala, pouze uvádí: „Zakazujeme, aby ve věži hradu Karlštejna, v níž se nachází kaple, bylo dovoleno komukoli s nějakou ženou, byť by to byla i zákonitá manželka, spáti nebo ležeti.“ Jediné omezení, se tedy týkalo posvátné kaple Svatého Kříže, jinak byl hrad ženám přístupný.

Vrchlického komedie byla už od doby svého vzniku krom kamenných divadel pravidelně hrána na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna a vystupovali v ní herci z pražského Národního divadla. V roce 1956 byla též natočena v Československém rozhlase, později byla vydána i na gramofonových deskách.

Začátkem sedmdesátých let 20. století se Vrchlického komedie chopil režisér Zdeněk Podskalský s myšlenkou natočit podle ní muzikál. Sám si napsal scénář a ke spolupráci přizval tehdy začínající umělce: hudebního skladatele Karla Svobodu a textaře Jiřího Štaidla. V roce 1973 tedy vznikl film, který je možno bez přehánění označit za kultovní. Do jeho obsazení ovšem zasáhla normalizace. Nesměl se v něm objevit Jan Werich, který měl hrát purkrabího, ani Jiřina Jirásková, která měla ztvárnit roli paní Ofky, hofmistrině císařovny Elišky. Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan a objevili se v něm oblíbení herci Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Waldemar Matuška, Miloš Kopecký, či Karel Höger. Diváckou atraktivnost zaručují i dnes již zlidovělé písně s melodiemi Karla Svobody v podání např. Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové.

Karel Svoboda: Lásko má, já stůňu

Film se natáčel nejen v reáliích Karlštejna, ale také v barrandovských ateliérech, kde vznikl například historický sál Lucemburků s věrnými kopiemi fresek předků tohoto rodu, ze kterého Karel IV. pocházel. V ateliérech byly postaveny také ložnice císaře a část kaple Panny Marie se vzácnými freskami. Na hradě se naopak točily například scény, v nichž Petr Cyperský sedí na zubatých hradbách a hraje na loutnu, či kuje pikle s vévodou Štěpánem Bavorským. Stejně tak se zbrojnoši proháněli při hledání ženských vetřelkyň, neteře purkrabího Aleny a císařovny Elišky, na reálných schodištích, která propojují hradní budovy, a přímo z Karlštejna jsou i scény, odehrávající se na hradním nádvoří. Natáčení filmu probíhalo za plného provozu, a tak se čas od času podařilo dostat se až na plac či přímo do záběru i některému z návštěvníků. Mimochodem – do filmu se vloudilo i pár drobných chybiček – například Jaromír Hanzlík v roli šenka Peška má na kostýmu zip, který se jako nový patent objevil v módě o 500 let později, na Karlštejně se mihne v záběru hromosvod a v úvodních titulcích projede v pozadí muž na kole.

Hrad Karlštejn ve stejnojmenné městysi Karlštejn v okrese Beroun uprostřed chráněné krajinné oblasti Český kras byl založen roku 1348 jako soukromé reprezentační sídlo římského císaře a českého krále Karla IV. Teprve až postupem času, po Karlově císařské korunovaci v Římě roku 1355, císař účel hradu pozměnil. Rozhodl se jej užívat jako klenotnici - prostor pro uschování říšských korunovačních klenotů , které do té doby byly přechovávány v katedrále sv. Víta v Praze, a souboru svatých ostatků. Na dostavbu hradu i výzdobu interiérů, především hradních kaplí, sám osobně dohlížel. Stavba byla dokončena v roce 1365, kdy byla vysvěcena kaple sv. Kříže ve Velké věži.

České korunovační klenoty pak byly na Karlštejn převezeny na počátku husitských válek a s krátkými přestávkami zde zůstaly uloženy téměř 200 let. Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Dnešní vzhled hrad získal při poslední stavební úpravě z konce 19. století, kterou vedl architekt Josef Mocker. Velmi působivé je zachované stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí předhradí, Studniční věže a purkrabského paláce pokračuje stavba majestátním pětipodlažním Císařským palácem, nad nímž se tyčí Mariánská věž. Na nejvyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.

Zajímavostmi hradu jsou zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. století, soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže (největší na světě), největší portrétní galerie českých panovníků v České republice, vystavená replika Svatováclavské koruny českých králů, či unikátní hradní studna.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast